kapitola 2

14. dubna 2011 v 17:48 | Erin |  Ochránce života

Sedím se svými přáteli v restaurace U Rikkyho a cpu se pizzou se šunkou a sýrem.
O tom incidentu doma jsem jim zatím nic neřekla a potrvá jen chvíli, než si všimnou mé nálady. Mikkel už ví, že se něco stalo(opět!). Ale zatím se taktně na nic neptal.
Joshua a Tobias o něčem zapáleně diskutují a já zachytám Mikkelův pohled, kterým se mě ptá, co že se vlastně stalo. Já ale kroutím hlavou, jakože později.
V tu chvíli někdo vchází dovnitř. Já a Mikkel trháme hlavou směrem ke vchodu a mně tuhne krev v žilách.
To jsou oni! Lovci!
Srdce mi buší jako o život a můj tep vystupuje snad na dvě stě. Co proboha chtějí tady?
Tohle je největší problém Lovců. Na první pohled jsou od lidí takřka nerozpoznatelní. Ale Ochránci mají něco jako poplašný alarm. Upozorní nás jak na Lovce, tak na Výjimečné. Ale na Lovce je mnohem citlivější, protože pro nás představují hrozbu. Funguje to jen na docela krátkou vzdálenost a musíme se i trochu soustředit.
Procházejí kolem nás a já skoro nedýchám.
Ten na kraji se mi dlouze dívá do očí. Pohled je plný pohrdání.
Jak by se zachovala normální holka? Nevím, proto raději stáčím pohled zpět ke svému jídlu. Absolutně jsem na něj ztratila chuť.
V restaurace je celkem dost lidí, snad si nic nedovolí. Ne, nesmím je ani na vteřinu podcenit! Jsou schopni tady ve vteřině rozpoutat krveprolití.
Juho je pro mě otravný hmyz, který můžu zahnat, když potřebuji. Ale tohle je úplně poprvé, co se setkávám s Lovci. Už na pohled jsou děsiví a nebezpeční.
Musím se rychle uklidnit, nebo nás akorát prozradím. Celá se klepu a nemůžu popadnou dech.
"Budeme platit," volá Mikkel. Hned, jak se rozeznívá Mikkelův hlas po místnosti, jeden Lovec se na Mikkela otáčí a pohledem ho sjíždí od hlavy k patě. Rychle chápu, že už nemá cenu se skrývat.
Jsme v pořádné rejži!
Joshua a Tobias pokračují dál v konverzaci, i když už ví, že Lovci jsou s námi v jedné místnosti.
Vstávám a přehrabuji se v batohu, jako bych něco hledala, ale přitom pozoruji Lovce.
Pořád si Mikkela prohlíží. Dlouze přikyvuje a bradou na něj ukazuje. Zbylí dva Lovci se hned dívají stejným směrem. Mikkel je rázem středem zájmu hned tří Lovců. To není dobré. To vůbec není dobré...
Mikkel si jejich podezřívavých pohledů všímá také, ale dál vypadá dokonale klidně.
"Nebudu vás dál zdržovat," usmívá se na mně, Tobiase a Joshuu. "Koukejte jim to natřít. Už dlouho naše škola nezískala žádnou cenu v plavání. Budu vám držet palce."
"Jasně, díky," opětuji mu úsměv a jsem ráda, že stojím otočená k Lovcům zády. "Tak ahoj."
"Ahoj," mává nám a my tři odcházíme z restaurace. Nechápete? Chvilinku vydržte.
Jakmile jsme trochu vzdálení dává se do mě ohromná nervozita.
"Co budeme dělat?" vyhrkávám.
"Musíme Dolu. Mikkel ze sebe udělal návnadu, abychom mohli odejít. Ti Lovci ho znají a on zná je. Hned, jak ho poznali, bylo jasné, že po něm půjdou. Asi před rokem zabil syna jednoho z nich. Líbí se jim, když si s někým můžou pohrávat. Oni si buď myslí, že jsme normální lidi, co se s Mikkelem prostě kamarádí, nebo ví, že patříme k Ochráncům. Spíš bych ale sázel na to druhé, protože..." nedoříkává Tobias a hledí na mně. Jasně! Další věc, kterou jsem dneska totálně pokašlala! Jenomže teď nejde jen o zlomenou nohu, nebo problémy s Juhem. Tady jde o něco víc. O na životy
"Nemůžeme ho nechat jen tak se třemi Lovci!" vykřikuji docela dost hlasitě, takže se za mnou otáčí kolemjdoucí.
"Erin, Mikkel už má s Lovci četné zkušenosti..."
"No a?" přerušuji ho. Celá planu vztekem. Chystám se to obrátit zpátky, ale Tobias mě chytá za zápěstí a stahuje zpátky.
"Kam chceš jako jít?" ptá se.
"Já..."
"Chceš jít za nima?" ignoruje mně. "Chceš umřít?!"
"Proč bych měla hned umírat?" ječím na něj.
"Viděl jsem tě v té restauraci. Byla jsi úplně mimo. Jak myslíš, že by to dopadlo, kdyby sis to tam, vesele přicupitala? Oni neznají slitování! Oba víme moc dobře, jak by to dopadlo," pouští mě a já jsem dnes již podruhé v šoku. Jak vůbec mohl něco takové říct? Ví, jak moc mi záleží na tom, abych dokončila školu se skvělými výsledky a teď mi oznámí, že vlastně v boji stojím za nic. Ano, přiznávám, že jsem z nich byla dost vyděšená, ale nenechala bych se zabít jen tak, beze snahy.
"Erin, já..." Tobiasovi to dochází, ale pozdě.
"Neřeš to," odvracím se od něj. Myslíte si, že jsou Ochránci jenom tvrďáci, co nikdy nepláčou? Omyl! Nepláču, když mě něco bolí, protože jsem na bolest zvyklá. Alespo%n do určité hranice. Tréninky jsou někdy opravdu bolestivé a namáhavá. O to víc mě ale bolí citové záležitosti. S těma se teprve budu učit vypořádávat. Je pro nás už docela zvyklostí, když nám učitel oznámí, že zemřel náš spolužák v boji v Lovcem. Bereme to jako něco, co je prostě nevyhnutelné a může to potkat kohokoli z nás. V takovém případě nepláču. Ale opravdu nesnáším, když mě někdo podceňuje. A ještě k tomu kluk, na kterém mi tak záleží. "Tak jdeme?"
"Ano," přikyvuje Joshua a Tobias stáčí pohled k zemi.
Celou cestu jdeme mlčky a já vím, že dnešní trénink bude buď maximálně úspěšný, protože se sebe vymáčknu vše, aby věděl, že nejsem k zahození. Nebo to bude totální katastrofa a nejspíš mě bude bolet zadek.
Jakmile přicházíme do lesa, zmocňuje se mě tíseň. Padá na mně ze všech temných zákoutí a já si připadám sama, i když vím, že hned přede mnou kráčí mí dva kamarádi, kteří by mě nikdy neopustili.
Dokola se rozhlížím. Co když Mikkela už zabili a teď nás Lovci sledují? Jsou tři, my taky tři. Ale zatím, co oni jsou zkušení zabijáci, já ani Joshua a Tobias nemáme závěrečné zkoušky, po níž se stáváme oficiálními Ochránci, kteří můžou někoho chránit. Vlastně to skoro není pravda. Tobias i Joshua jsou už plnoletí a zkoušky se skládají vždy na letní slunovrat, tedy obvykle 21. června. Nyní je podzim, takže 'za chvíli' už budou Ochránci na plný úvazek.
A mně chybí ještě skoro tři roky.
Třeba měl ale Tobias pravdu. Třeba bych ani nestihla zaútočit a hned by mě zabili. Třeba ani neudělám zkoušky…
"Erin, dávej pozor," říká Joshua a přerušuje tak tok mých slabomyslných myšlenek. Byla jsem tak zabraná do sebe, že jsem skoro šlápla do nášlapné pasti na medvědy.
Nacházíme se už docela daleko od města, takže medvědy neruší hluk z Osla.
Stačil by jeden špatný krok a nejspíš bych přišla o nohu. Asi nemusím zmiňovat fakt, jak moc by to bolelo.
"Díky," mumlám.
"Hele," promlouvá Tobias. Zní vážně chmurně a upřímně. "To, co jsem řekl, jsem tak nemyslel. Vím, že jsem se tě dotkl a moc mě to mrzí."
"To je dobré," usmívám se a při to mě příjemně hřeje u srdce. "Vážně."
"Není, fakt mě to mrzí."
"Říkám, že je to dobré," lehce do něj šťouchám. "Neměli bychom raději jít?"
"Stůjte! Něco se mi nezdá," zaráží nás Joshua.
Napínám svaly a psychicky se připravuji na nejhorší.
"Někdo nás sleduje od doby, co jsme opustili město," přitakává Tobias a moje sebevědomí klesá pod bod mrazu.
Jak je možné, že jsem nikoho neslyšela a ani jsem si ničeho nevšimla?
Asi měl být v naší rodině Ochráncem Lukas. To je další divná věc. Téměř většina Ochránců jsou prvorozené děti z rodin. Tedy, když má nějaký Ochránce dítě s obyčejným člověkem, Ochránce se pak může stát jen to první dítě.
"Co když..."
"Pšt!"
Po tomto signálu jasného nebezpečí vytahuji svoji dýku, kterou nosím všude, školu nevyjímaje. Kdo jiný, než Lovci by to mohl být? Všichni tři svíráme v rukách zbraně a já naslouchám zvukům, které nepatří lesu.
Opravdu slyším kroky. Jsou ale opatrné a lehké. Křupnutí větvičky vlevo ode mě našeho pronásledovatele prozrazuje. Rychle se otáčím a chystám se na útočníka skočit, když ale zjišťuji, že to není žádný Lovec, nýbrž náš sedmnáctiletý spolužák, Jarred z Anglie, a ještě nějaký kluk, kterého neznám, zarážím se.
Jarred se culí, div mu nepraská pusa ve švech. Ale já taky praskám ve švech. Ale vzteky!
"Ty si úplnej debil!" řvu na Jarreda.
"Co je?" směje se a krčí rameny. Joshua i Tobias se mračí, také jim tento 'vtip' nepřijde tak vtipný.
"Vždyť se nic nestalo."
"Ano, ale za prvé mohlo a za druhé ve městě jsou Lovci. Už jsme je potkali a teď nejspíš někde honí Mikkela." Tvář Jarreda bledne a už se netváří tak pobaveně.
"To jsem nevěděl."
"No, tak sis nás alespoň mohl otestovat," šklebí se Tobias.
Jen pro upřesnění, Jarred patří mezi nejlepší budoucí Ochránce na planetě. Jeho táta je ten nejslavnější Ochránce, kterému pod jeho ochranou zatím nezemřel jediný Výjimečný. A Jarred nejspíš zdědil tenhle talent a ještě k tomu je v něm gen silnější, než v nás ostatních, takže má lepší smysly a všechny ty věci kolem, než my. To vše z něj dělá obávaného a smrtícího bojovníka.
"Lidi, tohle je Nathaniel." Kluk vedle něj po něm střílí opravdu nehezkým pohledem. "Ale raději mu říkejte Nathane," dodává rychle Jarred.
Představování bereme velice rychle a stručně a znovu vyrážíme.
Ani ne za pět minut přicházíme k malé jeskyni v menší skále a vcházíme dovnitř.
Během cesty sem jsem si stihla prohlédnou Nathana. Je to vysoký, namakaný zelenooký kluk s hnědými rozcuchanými vlasy. Jeho oči jsou zelená a každý by řekl, že by zelené oči měly být veselé a zářit na dálku. Sice září, ale ten jeho pohled... Všechno probodává chladným pohledem a vypadá, že je mu všechno jedno. Je tichý, ale vím, že v boji by byl nebezpečný nepřítel. Přesto na něm něco je. Něco tajemného a prostě... přitažlivého.
Po vstupu do jeskyně musíme projít spletí chodeb a chodbiček, které jsou označené malým znamením úplně dole u země.
Teď už jen stačí seběhnout schody a ocitneme se u městského příkopu. Asi je to dost starodávné, ale má to svůj účel. To alespoň na chviličku zdrží Lovce, když by napadli město. Další překážkou je skoro pětimetrová cihlová zeď, která je obehnána kolem celého města.
Jdeme po jednom ze tří mostů a přes bránu nás vpouští bez problémů.
Vidím, jak se Nathan rozhlíží, ale v očích má pořád stejný nezájem. Pochází z Anglie, stejně jako Jarred, ale je mnohem opálenější, takže bych řekla, že je spíše z jihu.
V tomto světě bude teprve za deset minut začínat škola.
"Erin, vezmeš Nathana do třídy?" ptá se Jarred.
"Počkej, jako do mé třídy?"
"Ano."
"Ale není v jiném ročníku?"
"Ale prosímtě," propuká Jarred v hlasitý smích a já se na něj mračím. "Nathan už má za sebou i zkoušky. Posílá ho nějaká komise a dál fakt nevím. Ani on mi to nechce říct. A ještě bude pomáhat s dohlížením na Výjimečné, když budete mít společnou hodinu."
První hodinu máme děják, takže jsme spojení s Výjimečnými, kteří jsou ve stejném ročníku. Kdyby se něco dělo, tak mají lepší ochranu. A když spojení nejsem, tak na ně stejně někdo dohlíží, ale už nás není tolik. Někdy na ně ale dohlížíme, jako součást výuky.
Říkal Jarred, že už má Nathan za sebou závěrečné zkoušky? To mu musí být osmnáct, né- li víc.
Tak jo, chcete pravdu?
Líbí se mi. Dokonce se mi líbí moc. Ale ty jeho pohledy mě na jednu stranu dost dráždí a na druhou mi připadá, že bez nich bych si Nathana neuměla představit. Už teď.
Všímám si, že kluci nás opustili a já zůstávám stát a Nathanem sama uprostřed malého školního dvora.
Dívá se na mně tím pohledem bez zájmu a čeká. Mám pocit, jako by mi provrtával díru do mozku.
Raději rychle pohledem uhýbám a kráčíme mlčky školou. Ani se nesnažím navázat konverzaci, protože je mi jasné, že by ji úplně zabil.
Děják nemám moc ráda. Dějiny Lovců jsou mnohem zajímavější, než dějiny Výjimečných. Ale děják nemám ráda ani v našem světě.
Nathan stojí opřený o zeď s dalšími dvěma Ochránci a pozorně sledují okna a dveře. Sice je třída z půlky plná Ochránců, ale nikdo se na nás nemůže spolehnout, protože nemáme za sebou zkoušky. Asi tak nějak to bere ředitel.
Já a další budoucí Ochránci ale stejně sedíme u oken. Kdyby nás napadli Lovci, nejdřív by museli zabít nás a během té doby by už se ostatní vzpamatovali a mohli by začít něco dělat. I když z mnohých případech se v souboji s Lovcem nedá dělat nic. A navíc, Lovci jsou známí svými neočekávanými a rychlými útoky.
"Přečti mi svůj úkol, Richarde," vyvolává učitel zrzka se spousty pihami na obličeji. Výjimečný.
Ochránci jsou naštěstí takových úkolů zproštěni, teda alespoň ti, kteří nežijí tady.
"Nemám ho," odpovídá nezaujatě.
"Jak to, že ho nemáš?!" Tak tuhle otázku vážně nesnáším.
"Nebudu dělat věci, které dělat nemusím."
"Jak myslíš. Cestu k řediteli znáš. Erin," říká moje jméno a já se v duchu raduji, že budu moct na chvíli vypadnout. Vím, co ode mě bude chtít. Hlavu zvedá ale i Nathan a doprovází mě tím ošklivým pohledem. "Doprovoď ho k řediteli a zase zpátky."
"Ano," přikyvuji a upevňuji si zbraň k pasu. Typický postup, když Výjimečný odchází ze třídy. Asi byste řekli, že by bylo lepší poslat Nathana, nebo někoho z Ochránců jemu podobnému.
Ale tady platí další jednoduché pravidlo. Skupina má přednost před jednotlivcem.
A Nathan zvládne ochránit víc Výjimečných a bylo by čerpání ho poslat s jedním. Dejme tomu, že zvládne ochránit tři Výjimečné. A život tří Výjimečných je důležitější, než život jednoho Výjimečného a jednoho Ochránce.
Jsem maximálně soustředěná na okolí.
"Neber to tak vážně," ruší ticho kolem Richard.
"Mám raději odejít?"
"To ne, jen... jaká je pravděpodobnost, že napadnou školu zrovna dneska a zrovna teď?"
"Nevím, jak moc je velká, ale náhoda je blbec."
Vcházíme společně do ředitelny, kde na Richarda čeká ředitel, Výjimečný, a jeho osobní Ochránce Thomas. Zdraví mě pokývnutím hlavy, ale víc nic.
Zalézám si pěkně do rohu a snažím se neposlouchat to, o čem se baví ředitel a Richard. Přitom ale koukám všude kolem, jestli se něco neděje.
Když ale slyším tlumené a těžké kroky na střeše nad námi, střílím pohledem po Thomasovi. Je mu kolem pětadvaceti a má tudíž více zkušeností. Během vteřiny hodnotí situaci.
"Běž'!" štěká po mě. Dochází mi, že je zle.

Další kapitola

Předešlá kapitola

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 natalieannbui natalieannbui | 14. dubna 2011 v 20:48 | Reagovat

No, sakra ! Nějak se nám to dramatizuje :D Pěknéé :)

2 Liss Liss | Web | 15. dubna 2011 v 7:51 | Reagovat

Ty je povraždíš, než to stihne začít =D. né, sranda, moc se mi to líbí. A myslím, že jsem se zabouchla do Nanthana :-D ♥

3 Domča Domča | 15. dubna 2011 v 9:49 | Reagovat

1. Děkuju =)) Za chvíli se tam objeví nejlepší kamarádka Erin :D* =))*

2. Děkuju moc :) Né, nepovraždím, jen trochu zmasakruju :D Mě se nechtělo dělat takové ty nudné úvody na já nevím kolik kapitol. Já miluju tadyty akce, ale když je píšu, tak jsem normálně u nich nervózní :D Představuje Nathan Tvou vysněnou lásku??? :DD Jo a, proč by si chtěla bát Lovec?! :DDD

4 Liss Liss | Web | 15. dubna 2011 v 17:29 | Reagovat

nevím, já prostě miluju záporný postavy se super schopnostma. nevím proč. Ale Strigoj bych teda být nechtěla =D

5 Domča Domča | Web | 15. dubna 2011 v 18:50 | Reagovat

:-D Tak to jo :D já mám ráda takové ty záporáky, ale jsou na hodné straně :D Jsou třeba na okolí hnusný, ale vevnitř jsou hodní :D Jako bude Nathan :) ♥ :D

6 Liss Liss | Web | 16. dubna 2011 v 8:07 | Reagovat

ah tak to jo. ty úplně miluju. možná proto, že mi máma pořád říká, jak jsem protivná =D ♥

7 Miss Murder Miss Murder | E-mail | Web | 9. července 2011 v 14:32 | Reagovat

Pěkný...Dobrá povídka toto :D Talent se pozná :D

8 Erin Erin | E-mail | Web | 9. července 2011 v 16:01 | Reagovat

Ou, děkuju moc :)

9 Tigris Tigris | Web | 5. srpna 2011 v 19:02 | Reagovat

Je zajímavý, že to píšeš v přítomném čase. Příběh se skvěle vyvíjí.
Úžasná kapitola. Fakt tleskám.

10 Erin Erin | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 19:08 | Reagovat

Děkuju =)
Přítomný čas je jako droga. Začneš v něm psát a pak už nejde se z toho vysekat =D

11 Šílenej Šílenej | Web | 5. září 2011 v 23:14 | Reagovat

áááááááááááááááááá to jako vážně? takhle končíš kapitolu? ááááááááááááá pokračování si budu muset nechat zase za zejtra, kruci, to je opruz!!! zrovna v tom nejlepším... ale Nathan byl taky slušná část kapitoly, jen to, že je Anglán je vtipný, nedokážu si ho představit s přízvukem a já osobně z toho kluka dělám ještě ke všemu :D
jo a Mikkel je fakticky borka, jen doufám, že mi ho nezabiješ, to by totiž nebylo moc hezký gesto!!!

12 Erin Erin | E-mail | Web | 6. září 2011 v 14:48 | Reagovat

Takhle končím kapitoly dost často =D
Nathan *vzdychá a vzpomíná na staré dobré časy...* :D
Přízvuk je roztomilej... :D Ale nejlepší by bylo, kdyby byl Rusák, to by potom mluvil jako mafián :D
A Mikkel je můj oblíbenec =D Jeho žití ti sice nepotvrdím, ale co ... *krčí rameny*
A děkuju :)

13 Vicky Vicky | Web | 21. února 2012 v 20:51 | Reagovat

moc krásná kapitola!!! *uznale kývá a pak tleská*
Jen tak dál! :DD
Jo, a hele, mohla by ses podívat na můj blog? Píšu tam knížku s názvem POLIBEK. Sice mi mnoho lidí říká, že je to hezký, ale já bych chtěla znát názor někoho, kdo také píše povídky x) někoho objektivně
dík XD XD

14 Erin Erin | E-mail | Web | 22. února 2012 v 16:21 | Reagovat

Děkuju moc! =) Zajdu, zajdu :)

15 kapriolls kapriolls | Web | 26. února 2012 v 14:21 | Reagovat

wow ! :) perfektní ...vážně moc ;) jsi dobrá...taky píšu, nebo spíš se o to pokouším, ale to moje  v porovnání s tvým bledne ! :D

16 Erin Erin | E-mail | Web | 26. února 2012 v 14:37 | Reagovat

Děkuju :) A tohle neříkej!! ;)

17 Vera Vera | Web | 20. července 2012 v 16:01 | Reagovat

JAAAJ! tady asi půjde pěkně do tuhého!!
Vsadím všechno za to, že na střeše jsou lovci a chystají se přepadnout školu!

Snad to Mikkel zvládl v té restauraci! No já se neumím moc vykecávat, takže jdu na další část! :)

18 Erin Erin | E-mail | Web | 20. července 2012 v 16:11 | Reagovat

[17]: Už jsem trochu proůhledná no :D

Díky :)

19 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | 5. května 2015 v 18:21 | Reagovat

Aloha!
Tak som späť :) Do hokeja mám ešte 3 hoďky a môžem rozjímať nad tým, aké to bolo úžasné, keď boly najväčší badass Lovci. Ach jaj... Dobré to staré časy... :3
Inak Odhodlanie s akým sa Erim mienila vrhnúť za Mikkelom ma trošku prekvapilo. Iba sa mi to zdá alebo bola naša nórka na začiatku drsnejšia? Hmmm... Jej stavy alá "Zorro, ochránca slabších" budem ďalej podrobne sledovať... ((nemyslím tým že v posledných častiach bola padavka čo si nevedela utrieť zadok... iba trošičku... ako to nazvať... vymäkla. všetkú tvrdú prácu za ňu už robili chlapi. Steve. Tymothy. A ostatní. Ona bola "najzraniteľnejšia" - to chápem... Ale zároveň mi príde že tým prišla aj o počiatočnú chrakterovú črtu "Ja ťa strepem zlomím ti kríže, z prstovm spravím si slíže"... Hmmmm.....))
Ahmmm.... Ten Jarred.... Vyzerá zaujímavo! Ako je možné že som si ho vôbec nepamätala? Najnadanejší ochránca na planéte a ty si mu nedala viac priestoru? Hanbi sa! ((alebo to naprav v 4-ke :P ))
*má chuť si do očí nasypať habanero papriku* OMG. Nathan. Už... V druhej kapitole? Tak to som nečakala. Vážne. Skoro som sa zadusila špagetami čo mám na "predvečeru". Juj. Nejako sa nemôžem odhodlať k tomu, aby som čítala ďalej. Vrie vo mne nitroglycerín.... perkele... :D S týmto aspektom som pri tej tzv "ceste časom" nejako nerátala. achjo... tak ja idem z môjho okolia odstrániť všetky ostré predmety a zásobiť sa množstvom kvalitnej čokolády s blahodárnymi antistresovými účinkami...
Dobre. Moje chute hodiť si sučku nepochádzajú z faktu čo sa zo exi namakaného zelenoočka stane... Prissahám že nie. Tento krát ma štve ako rýchlo na to Erin vlietla. Hej Nika... Nie. Až to budeš opravovať, prosím, vyškrtni vetu ako si Erin bez jeho pohľadov nemôže predstaviť svet. Presuň to o pár kapitol ďalej. Proím. Toto je romantika na úrovni takých slabých 50 shades of grey ....
OOO... *našpúly pery* ako nevkusne ueknutá kapitola! Bojujem s nutkaním sprdnúť ťa za to ale príťažlivosť ďalšej kapitoly poodhaľujúcej následky ma láka viac. Tak nezdržiavam a letím ďalej! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama