Listopad 2011

kapitola 18 4/4

28. listopadu 2011 v 14:16 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat

Až v prvním patře slyším policisty, kteří pobíhají sem tam a neví, co se děje. Nathan tam musí mít těžkou pohodu, protože kamery jsou stále vypnuté.
Beru první věc, která mi přichází pod ruku, a to menší obraz na stěně a s jeho pomocí rozbíjím skleněnou výplň dveří jedné z kanceláří. Doufám, že přijdou maximálně dva policisté. Naštěstí ale přichází jen jeden. Je mnou ukázkově vyvedený z míry a já ho hrubě zatahuji do odemčeného kumbálu.
Je to asi čtyřicetiletý chlápek s černýma očima a hnědými vlasy.
"Co to…?" zkouší se bránit, ale beru mu jeho služební pistoli, a i když má rozhodně větší sílu, než já, silně ho přirážím ke zdi a přikládám dýky ke krku.

kapitola 18 3/4

28. listopadu 2011 v 14:14 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Vzápětí mě ale něco napadá. Že by žárlil?
"Chceš mě nasrat? Fajn, povedlo se ti to dokonale, můžeš si gratulovat! Tenkrát v Tennessee to bylo ještě v docela normálním limitu. Vybili jsme si vztek, proč ne? Ale tohle už jsi vážně přehnal!" Timothy po něm skáče a sráží ho k zemi.
"Nechte se! Ještě zavolají policii!" křičím na ně, ale jako tehdy v Tennessee mě ignorují. Chci dodat, že když zavolají policii, poznají, kdo jsme, ale včas se zarážím.
Oči mi padají na barmana, který do telefonu už diktuje adresu hotelu. V duchu kleju a přicházím až k němu.
"Pardon," usmívám se omluvně před tím, než mu vyrážím mobil z ruky, podkopávám nohy, beru za vlasy a silně mu hlavou bouchám o zem. Okamžitě ztrácí vědomí.

kapitola 18 2/4

28. listopadu 2011 v 14:13 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
V hotelu se čas jakoby zrychluje. Dávám si sprchu a s náladou na bodě mrazu zalézám do postele. Usínám rychle.
Jenomže se zase budím. Spíše mě budí klepání na dveře.
Z koupelny lze slyšet tekoucí vodu, takže Timothy je ve sprše. Nešel tam moc dlouho po mně, takže jsem mohla usnout tak na deset minut. Chvíli jen poslouchám, jestli se dobyvatel nepokusí vzdát se. Ale nečekaná návštěva má nejspíše nervy z oceli.
Otráveně vstávám a rychle si natahuji mikinu. Kraťasy od pyžama s trapným vzorem dalmatinů jsou jako stvořená pro nakopání něčího zadku.

kapitola 18 1/4

28. listopadu 2011 v 14:12 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Zdravím :)
Docela dlouho jsem se neozvala s novou kapitolou, ale co na to říct? Škola, trénink, škola, škola, škola... *jídlo*
Předem se chci omluvit lidem, co moc nefandí příliš rychlému spádu. Ano, tahle kapitola je toho plmá, proto je zatím nejdelší, kterou jsem zatím napsala. A musím dtuhý díl dopsat do 15. prosince, tak tam musím vecpat nějaké věci, které ani původně nebyly v plánu. Prostě by mi přišlo líto, kdybych je tam nedala.
Takže se mějte pěkně a přeji vám příjemné čtení.

28.11. 2011

28. listopadu 2011 v 5:30 | Kamioňák |  Citát na každý týden ♥

Pes je jediné stvoření na světě, která vás miluje víc, než samo sebe...


Povídka na téma OŽ od C.V.O.K.

23. listopadu 2011 v 18:31 | C.V.O.K. |  Ochránce života- jiná podání
Když už jsem v tom přidávání cizích povídek, jejich kopírování a vlastně porušvání zákona, proč nepokračovat? =D
Tohle je druhá, a zároveň poslední povídka, kterou mi kdo poslal.
Tuhle jsem dostala od C.V.O.K. k narozeninám (a spoustu dalších věcí) a... v životě jsem se tak nezasmála.
Znovu... dopředu věděla, že chci dát Erin a Timothyho dohromady, a tak to sem dávám až teď.
A všichni, kdo tohle přečtou a znají OŽ, povinně napíšou komentář, aby C.V.O.K. věděla, že má právo říkat si spisovatelka!

Povídka na téma OŽ od Liss

23. listopadu 2011 v 18:19 | Liss |  Ochránce života- jiná podání
Ahoooj!!
Tak hned ze začátku- kapitola je ještě delší, než ta dosavadně nejdelší, a ani není hotová, takže budete muset ještě vydržet. Můžete se těšit na rvačku, bitku, mučení a všechny takové ty šťavnatosti, ve kterých se vyžívám :D
Ale teď jde o něco jiného...
Myslím, že to bylo o prázdninách, kdy mi Liss poslala povídku o OŽ. V té době už vlastně věděla, že Timothy a Erin budou spolu, a já jen musea počkat, až to bude formální i v kapitole, abych vám třeba něco nenapověděla.
No a tady to dílo je :)
Jenom upozorňuji, že to psala Liss! U ní si nemůžete být ničím jistí a myslím, že konec vás překvapí stejně, jako překvapil mě... totální šok, ale originalita jako prase!

21.11. 2011

21. listopadu 2011 v 5:30 | Erin |  Citát na každý týden ♥

Někdy v životě, potkáš zvláštního člověka - kamaráda.

Někoho, kdo ti změní život pouze tím, že je jeho součástí.

Někoho, kdo tě natolik rozesměje, že nemůžeš přestat.

Někoho, kdo ti podá pomocnou ruku, když potřebuješ podržet.

Někoho, kdo tě přesvědčí, že existují zavřené dveře, které čekají jen na to, abys je otevřel...

ZDROJ---> ZDE

Blíží se konečná

19. listopadu 2011 v 19:34 | Erin |  Ostatní :)
Není to tak dávno, kdy jsem napsala první kapitolu k druhému dílu (9. srpna) a teď se (zase) bude končit.
Počítám, že do konce třetího dílu chybí minimálně dvě kapitoly. Víc jak pět jich ale rozhodně nebude a dostala jsem úkol to stihnout do 15. prosince :D
Vím, že jsem někdy v květnu, nebo červu dávala možnost lidem vytvořir svojí vlastní postavu. Jasně, v tomto díle jsem se na ně totálně vysralam, ale ve třetím to bude lepší! Vážně :D

  • Das
  • Liss
  • C.V.O.K.

Můžete se znovu natřást na své vymyšlené postavy. Nevíte, o co go? Ani se vám nedivím *červená se* ale že nekecám se můžete přesvědčit tady... ---> Smějící se
Vlastně se všichnimůžete natřást na všechny "zapomenuté", jako Steve. Mikkel, Joshua, Tobias (vážně je těch kluků tolik?) a tak dále a tak dále.
Název třetího dílu je zatím ve stadiu rozmýšlení...
Já jen chtěla předběžně informovat o tom, že brzy můžete očekávat ukončení druhého dílu a možná se zeptat.
Já si strašně moc cením komentářů, co mi píšete!! Nechci, abyste si mysleli, že tohle sem píšu, abych si zvedla ego, nebo se nějak utěšila. Ne. Asi vás to číst baví, ale když jsem u toho... Babička pořád nadává, že píšu nějaké kraviny, co stejně skončí ve sklepě. No co, tohle je naše domácí vojna, to mi jde jedním uchem dovnitř, druhým ven. Ale jednou se zmínila, že ty lidi, co to čtou, to nemůže bavit. Že to začne být na jedno brdo, nudné. Něco takového jsem zažila u jedné knihy: Škola noci. Přestalo mě to bavit, pořád šlo o jedno a to samé.
Proto bych vás chtěla porosit, že jestli u příběhu začnete usínat, abyste dali vědět, abych mohla babičce ukázat a pořádně to "vosolit"! :D
Z 18. kapitoly mám jednu polovinu.
A tohle by už bylo všechno.
Přeju hezký zbytek dne/večera a děkuju všem za úžasnou podporu!

kapitola 17 3/3

17. listopadu 2011 v 14:09 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Tak a tady je třetí část, která mi působila vrásky hned na začátku. Snad se Vám i tak bude líbit...


Do Faribanks se dostáváme krátce po páté hodině odpolední.
Míříme rovnou do hotelu, kde už máme rezervovaný pokoj.
"Díky bohu za tyhle dary," svaluje se na postel. Chvíli jenom kouká na strop a pak promlouvá: "Co chceš dělat dál?"
"Jak to myslíš?"
"Za čtyři dny jsou Vánoce a týden po nich ještě budou svátky. Buď vyrazíme až po Novém roce, nebo hned zítra, nebo pozítří. Pak už se všechny státní parky uzavírají, vlastně se zavírá skoro všechno."
"To mě nenapadlo. Co kdybychom počkali do zítřka a pak se rozhodli?"

kapitola 17 2/3

17. listopadu 2011 v 14:05 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat

"Ne? A co v té části přesně není pravdivé?"
"Já- ti- to- vysvětlím. Jenom se uklidni."
"To udělám, když mě necháš jít."
"Myslím to vážně," mhouří oči a pokouší se nasadit výhrůžný výraz.
"Já taky."
"Tak necháš mě mluvit?"

kapitola 17 1/3

17. listopadu 2011 v 14:03 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Ahoj
Hned na začátku... nikdy jsem se zveřejněním kapitoly neváhala tolik, jako teď. Dokonce jsem měla chuť jí prostě celou smazat a napsat znovu, páč se bojím reakce a vašich názorů na pár "malých" změn, které proběhnou v této kapitola. *Ne, udělej to, zmáčkni: HNED ZVEŘEJNIT!!*
Život je holt změna a navíc mám pocit, že kdyby se tam něco nedělo, asi bych vás unudila. A to nechci.
Popravdě, pomalu se blížíme ke konci druhého dílu a už mám hrubý náčrt toho, jak bude vypadat ten třetí, nebo co
by se v něm mělo odehrávat.
*Kouká na počítač, jako by mu pohledem chtěla vypálit díru doprostřed obrazovky a ne a ne skopírovat sem tu kapitolu.* Proč takové rozpaky? Mám strach, že si uděláte jiný obrázek o jedné postavě, nebo vám jí dokonce zkazím. Ale slibuju, že se nikomu nic nestane a chování postavy se nezmění, i když se změní něco jiného.
Plácám nesmysly? Jo, být čtenářem, řeknu si, že se pisatel pěkně na palici.
Jde se na to! Tak tady to je a... nezbijte mě! *Napsala by smajlíka, ale nemyslí si, že je to moc dobrý nápad*


Info +

15. listopadu 2011 v 19:26 | Erin |  Ostatní :)
Zdravím...
Jak se máme a co š... šmoulové? :)
Nebudu se vás snažit přivést na jiné myšlenky snůškou keců, co se netýkají další kapitoly... Mám malé spoždění, ale možná se dočkáte ve čtvrtek :) Kapitola je zatím nejdelší, co jsem napsala a pořád píšu, páč to všechno chci nacpat do jedné :)
Můžete se těšit na ostrou hádku a další šoky způsobené Timothyho povahou.
Zatím se mějte a... ať žije armáda velryb závislích na sušených rozinkách! (Liss, tímto Ti oficiálně potvrzuji, že epické TAMTO se stane :)

14.11. 2011

14. listopadu 2011 v 5:30 | Erin |  Citát na každý týden ♥

Nakonec bude všechno v pořádku.

Jestli to není v pořádku, není konec...

ZDROJ---> ZDE

Zmařený pokus- Literární soutěž

13. listopadu 2011 v 17:00 | Erin |  Ostatní :)
Zdravím :)
Tady Vám přináším povídku do literární soutěže, která nyní probíhá, a téma na první kolo je Dopis do minulosti/ budoucnosti. Porota už nejspíše vybrala, jak to dopadlo, a popravdě si moc nefandím, protože většina soutěžících je starší, než já.
Pořadatelka soitěže chtěla, abysme svá díla zveřejnili 13.10., večer. Tak tady to je :)
Na stránkách pořadatelky je zveřejňěná anketa, ve které můžou hlasovat i ostatní lidé, kromě poroty.
Nebudu rozesílat reklamy o "HLÁSKÁCH", a ani nebudu prosit o hlasy. Jenom bych vás chtěla upozornit, že něco takového vůbec existuje a bylo by fajn, kdybyste si přečetli díla ostatních soutěžících a až potom třeba hlasovali :) Věřím, že jste natolik inteligentní, že nebudete hlasovat proto, že "čtete mojí povídku", ale skutečně podle kvality a i třeba celkového nápadu :)
Předem všem děkuji za možnou účast =)
Možnost hlasovat pro díla autorů by měla býz zde: http://sussanah.blog.cz/

Zmařený pokus



24. 10. 2382
"Vicky, no tak!" povzbuzuje mě dál Sam, abych ještě přidala v běhu. "Přidej!"
"Támhle jsou! Chyťte ty červi, ale chci je oba živé!" řve velitel OpP, neboli "Odboje proti Povstalcům".
Chce nás živé… to není dobré. Jestli nás chtějí živé, znamená to, že z nás budou chtít vytáhnout nějaké informace. A forma mučení v tomto věku je velice účinná. Bohužel pro nás...
"Same... jsou blízko!" volám na něj, ale jsem si jistá, že on sám to ví moc dobře.
Zbývá nám jenom pár set metrů, abychom se dostali do lesa... do bezpečí.
Jenomže chlápci od OpP se nevzdávají a jsou odhodláni udělat cokoli, aby nás dostali. A když říkám cokoli, tak to tak skutečně i myslím.
Střelba z plazmových pistolí se ozývá mnohem blíž, než je zdrávo, a to mě nutí ještě přidat. Moje tělo jede už jenom na záložní zdroj.
Samuel se ale přede mnou prudce zaráží a vteřinu čeká, než dobíhám za něj.
Vytahuje zbraň a mačká spoušť. Zbraň, kterou svírá v ruce, vypadá jako obyčejná policejní K-100ka z 21. století. Tehdy se ještě střílelo kovovými kulkami… jak primitivní!
Dneska se využívají zbraně silnější, než atomové bomby… a tentokrát je to bohužel pro NĚ!
Z útrob zbraně vylétává obrovskou rychlostí malá černá kulička a zastavuje se těšně nad chumlem vojáků.
Vojáci stojí jako přimražení k zemi a zděšeně se dávají na ústup, když zjišťují, co se je chystá zničit.
Ví, že zemřou…
Kulička padá do chumlu vojáků a její ochranný obal praská. A co že vlastně ten obal chrání? Obrovské množství stlačené vesmírné antihmoty.
Tichou krajinu prořezává silný výbuch a společně s ním do vzduchu vylétají tuny zeminy. O vojácích OpP se zmiňovat nebudu. Nezbylo z nich nic.
"Sakra… doufám, že to máš zajištěné!" vydechuji užasle při pohledu na dvacetimetrový kráter. V životě už jsem něco takového viděla asi milionkrát, ale vždycky mi vyrazí dech ta obrovská síla.
"Jasně. Nejsem sebevrah," mrká na mě. "Jsou jako hyeny!"

Po půl hodině se dostáváme na základnu Povstalců v nejsevernější provincii Švédska,
Norrbotten.
Koná se porada s hlavními veliteli Povstalců.
"Slečno Devisová, máte Dopis?" pohlíží na mě.
"Ano, pane." Vytahuji z kapsy ten nejdůležitější Dopis v dějinách lidstva.
"Výborně," přikyvuje, očividně spokojen s výsledkem. "Teď si probereme postup při obsazování radnice ve Stockholmu… nesmíme zklamat."
Velitel Craig začíná postupně vysvětlovat jednotlivé postupy týmů, které už jsem sestavené z nejlepších bojovníků od nás. Stockholmská radnice, nebo taky Stockholms stadshus, je pýchou Švédska, avšak jestli ji máme v tomto století zničit kvůli tomu, aby svět, jednoduše řečeno, nespadl do sraček podruhé, tak se i tak stane.
Pokusím se zkráceně všechno vysvětlit.
V roce 2045 vymyslel jistý profesor, Thomas Carter, speciální implantát, který zajistí svému nositeli nesmrtelnost.
Asi do roku 2070 si ho mohli dovolit jenom ti nejbohatší, smetánka lidské společnosti.
A když už vám tady tak hezky vyprávím, nemůžu si odpustit menší rýpnutí… nějaké proroctví o 2012 je naprostá blbost! Jediné, co se ten den stalo, bylo, že v Austrálii napadlo více sněhu, než Australané čekali.
Od roku 2072 se implantáty rozšířili i mezi méně bohaté obyvatelstvo.
Je jisté, že drtivá většina lidí na Zemi chtěla být nesmrtelná. Jenomže nikdy nikdo nevymyslí věc, která by se zalíbila úplně všem. A to nastalo i v této situaci. Obyvatelé, kteří nesouhlasili s nesmrtelností, začali po celém světě zakládat skupiny a ty se snažili zabránit dalšímu šíření těchto implantátů.
Samozřejmě, že následkem nesmrtelnosti musí nastat přelidnění… to se stalo v roce 2150, kdy na planetě žilo 15 miliard lidí!
V tom samém roce Jacob Bartley zjistil, že se dá do implantátů nabourat, jako když auto nabourá do stromu, nebo cyklista do chodce. Implantát je v operovaný do mozku člověka a potlačuje stárnutí. Ale zmíněný hajzl se naboural do implantátu své ženy a zjistil, že si s ní může dělat, co chce, protože má v hrsti její mysl.
Jacob takové zjištění prodal americké vládě za nechutné peníze a myslel si, jak si bude užívat množství peněz, ale ono prd… americká vláda ho nechala zabít, protože byl pro ně moc nebezpečný.
V roce 2138 chodili po světě s totálně vymytým mozkem… samozřejmě, byli nesmrtelní, ale k čemu jim to je, když z nich byli nemyslící zombie?
Jenom pár jedinců, lidí se zdravím myšlením, se dál schovávalo před vojáky americké a ruské armády, které měli za úkol donutit všechny obyčejné lidi, aby si implantát nechali voperovat do mozku. A svět doslova zkolaboval…
Během dalších sta let se populace zmenšila o polovinu a teď jsou na světě jen tři miliardy lidí, z toho dvě miliardy a devět set tisíc jsou nemyslící loutky v rukách vlády… lidí, kteří si žijí jako prasata v žitě!
A Povstalci, lidé bez implantátu, teď dokončují největší akci, kterou kdy uspořádali… a která se musí povést, jinak všechno skončí a svět se bude ve sračkách koupat dál. Akce s názvem Dopis do minulosti
Úkol zní jasně… dostat se do Stockholms stadshus, přesněji ke stroji času, který se vláda snažila před Povstalci utajit… marně, a nechat vrátit čas do roku 2011. Je samozřejmé, že my všichni, co žijeme teď, prostě zmizíme. Víme to, ale když všechno půjde tak, jak by mělo, měli bychom se znovu narodit… sice o nějakých tři sta let později, ale to už je jenom malý detail.
A s časem bude cestovat i Dopis, ve kterém je detailně popsané, jak se budou všechny události, až do roku 2382, odehrávat. A ten Dopis je jediná šance, jak svět zachránit před situací, jaká nastala právě v tomto roce.
Měl by ho najít nějaký vzdělaný člověk, který okamžitě začne jednat. Stačí třeba zabít Thomase Cartera a všechny, co budou vědět o implantátech zajištujících nesmrtelnost.
Věříme, že lidé ve dvacátém prvním století s Dopisem naloží přesně tak, k čemu byl určen…


13. 11. 2011
"Mami, co je to za papír?" ptá se děvčátko, svírající v ruce zvláštní dopis. "Můžu si ho nechat?"
"Ukaž," bere si matka od dítěte dopis a jeho obsah sjíždí rychlým pohledem. "Ne! Takové nesmysly!" Matka Dopis mačká do malé kuličky a hází ho do roztopeného krbu, kde se budoucnost lidstva mění v popel…


Lauren

12. listopadu 2011 v 18:18 | Erin |  Spol umělců, před kterými smekám
Tak sem by měl zajít každý, kdo má rád Harryho Pottera, ale taky neobyčejné povídky, které se netýkají tohoto tématu ---> Tahle mladá slečna má u mě deset bodů z deseti, protože její povídka, Projekt číslo 953, je dokonalé žrádlo pro všechny! :)



kapitola 16 2/2

12. listopadu 2011 v 16:00 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat

"Ty vole," vydává ze sebe. "To jako musíme přejít… tohle?"
"Jezero."
"Fajn, ty jsi tu odborník na sever… takže, půjdeme?"
"Kolik myslíš, že bylo v noci stupňů?"
"Tak -15… možná víc. Nejsem teploměr."

kapitola 16 1/2

12. listopadu 2011 v 16:00 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Nebudu zdržovat dlouhými kecy, snad jen popřeju příjemné počtení a omlouvám se za dělení... i když má celá kapitola něco okolo 3O OOO znaků, prostě to blog.cz neuzná. Je to na nic, když vás článek ani limit nepřekračuje a vy jste donuceni články půlit, třetit, ale i dělit na čtvrtiny... přemýšlím, že napíš blog.cz, proč to tak je a jestli by tento "limit nelimit" nešel nějak zvýšit... co si o tom myslíte?

kapitola 15

7. listopadu 2011 v 14:15 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Trochu jsem si o víkendu mákla a tady je výsledek. Patnáctá kapitola! :D Za to si ale budete muset alespoň do pátku počkat na další, ale prostě bych nevydržela nezveřejnit to, když vím, že někteří s nadšením očekávají další kapitolu.
Timothy má... hodně fndů, proto je mi líto, ale holt nemůžou být všcihni všude a ve třetím díle se určitě sem tam objeví :) Nebrečte, přijdou jiní! :D
A ještě dovolte pár slov... tuhle kapitolu bych chtěla věnovat NellAnne, protože je to jediný člověk, co mi napíše názor na kapitolu a nutně nemusí mít blog. Prostě člověk, co na mě nejspíš náhodou narazil :)
Dál už vám přeji hezký zbytek dne a ať se vám kapitola líbí =)


7.11. 2011

7. listopadu 2011 v 5:30 | Erin |  Citát na každý týden ♥

Srdce neumiera keď prestane biť ale keď údery prestanú mať zmysel...

ZDROJ---> TADY

kapitola 14

4. listopadu 2011 v 18:57 | Erin |  Ochránce života 2 - Pokus o návrat
Já nebudu zdržovat dlouhýma kecama, ale tahle kapitola je pro C.V.O.K..
A pro Tebe tu mám jeden vzkaz: Lidi píšou samé chvály na nový vzhled blogu, takže už máš od více lidí potvrzeno, že TY jsi ten BOSS, co se týče grafiky :)) A... vážně mi to neprozradíš??? O:)


"Ty tomu vážně věříš?" ptá se nevěřícným hlasem.
"Nic jiného mi nezbývá."
"A co když tam nebude?"
"Tak se vrátím do Norska."
"Stojí ti to vůbec za to?" Tohle jsou otázky, za které bych mu dala pěstí mezi oči.
"Je to můj bratr, jasně, že stojí!"

Vyměřený čas

2. listopadu 2011 v 18:07 | Erin |  Ostatní :)
Jak jste si možná někteří všimli, kapitola... kolikátá že? Jo, 14ka bude v pátek, pokud všechno půjde. Změna rozvrhu vyhrazena :-D
Ale teď to, s čím Vám opět budu plnit mozky. Pro někoho totální kravina, pro mě film, který odráží veškerou mojí představu filmu, do kterého se zažeru hned po pár minutách, čí vteřinách po shlédnutí.
Zatím jsem viděla jenom trailer, ale už teď jsem si jistá, že tenhle film se stane mým nejoblíbenějším... :)


Vyměřený čas

Váš čas je přesně dvacet pět let... od narození se Vám cifry menší, a jestli si nezařídíte (zařídit---> krádež, vražda) nějaký ten čas navíc, zemřete v pětadvaceti letech...
Peníze již neexistují a platí se časem... za kávu, za lístky do kina.
A někteří lidé chtějí být nesmrtelní... jenomže kvůli nim musí zemřít mnoho dalších, nevinných lidí

Trailer:


Česky překlad: TADY ---> Bohužel sem video s českými titulky nešlo vložit.

Na film jdu okamžitě, jakmile to bude možné, a jelikož premiéra je 3.10. 2011, tak se chystám hned tu sobotu na to! Tohle si prostě nemůžu nechat ujít... :)