Srpen 2012

Pohádky aneb jak to bylo doopravdy- Paleček (není vhodné pro děti!)

31. srpna 2012 v 18:59 | Erin |  Ostatní :)
Abyste neumřeli čekáním na další, jakoukoli kapitolu čehokoli, připravila jsem si pro vás jednu speciální pohádku. Jedná se o pohádku "Paleček", která není vhodná pro citlivé lidi, protože tahle pohádka naprosto změní váš názor na to, jak moc k nám byli rodiče upřímní při vyprávění pohádek! :)
PS: Je to prostě jenom taková kravinka, kterou přečtou jenom odolní lidi =D

Paleček

Česká republika
Občanský průkaz hrdiny:
  • Jméno: Milan Palec
  • Přezdívka: Paleček
  • Věk: 12 let
  • Bydliště: Skřítků 14, Erbenov

Podle pohádky prý Milana Palce otec zavedl do lesa a nechal ho tam, stejně jako jeho šest bratří. Milan v lese údajně potkal obra, kterého přinutil zmasakrovat vlastní dcery, a pak mu ukradl sedmimílové boty...

Tak za prvé, byl Paleček opravdu synem chudého dřevorubce?

Co vás nemá! Vyšetřvání odhalilo, že jeho otec, pan Alfons Palec, byl vedoucím v samoobsluze!

8. kapitola 2/2

23. srpna 2012 v 13:12 | Erin


"Dneska na tu tříhodinovku půjdeme ven." Zvedám k Ayethovi oči a mlčím. Čekám, až svoje oznámení rozšíří o další podstatné informace. "Chvilku po tvojí dvouhodinovce s Daeronem jsem s ním mluvil a světe div se, shodli jsme se, že i když by ti v boji nakopalo ciferník i dítě, střílet umíš. Já ani on nic takovýho neovládáme, a když máme jít na tu misi, i Lumang souhlasil s tím, že bychom si měli rozšířit znalosti. A útok z dálky se vždycky hodí. Takže si na ty tři hodiny vyměníme role."
"Každej den?"
"Ne, třikrát týdně."

8. kapitola 1/2

23. srpna 2012 v 13:11 | Erin
Zdravím!
Je tu další kapitola Volání svobody a s ní se přibližujeme k odhalení, proč se Daeron chová, jak se chová. Náznaky jsou už v téhle kapitole a pozorným čtenářům určitě neuniknou. Takže přeji příjemné počtení.
PS: S OŽ už to vypadá mnohem lépe, než před týdnem :) Zásek je snad pryč.



"Jak nenajdete?! Proč ho nenajdeme?!" Daeron je rudý vzteky a teď je i Ayeth trochu překvapený. Já se tvářím pořád stejně, protože stále jde vše tak nějak mimo mě.
"Přišli jsme na to, že přívěsek reaguje jen na Joella. Tam, kam vás pošleme, budou stovky lidí a můžou mít na sobě tisíce ozdob. Jenomže tyhle klíče k trezoru jsou vyrobené ze speciálního kovu z pohoří Daturu. Je to vzácný kov, který reaguje na různé změny teplot, tlaků, třeba i na světlo. Ale tyhle čtyři byly vyrobené tak, aby reagovali pouze, když je má u sebe svůj majitel. Dokud ho bude mít Joell u sebe, zbytek klíčů bude ten jeho přitahovat. Jako obyčejný magnet. Důležité je, že tuhle vlastnost Joellův klíč ztrácí, když s ním nemá přímý kontakt."

7. kapitola 2/2

18. srpna 2012 v 13:13 | Erin


V duchu si moc přeju, aby mu to někdo tady nandal. Vážně by si zasloužil trochu srazit hřebínek a zmenšit tak rozlehlé území svého ega.
Asi sedm minut po začátku hodiny přichází i hlavní trenér. Je to vysoký chlap s hnědými vlasy a zvláštníma světle modrýma očima. Může mu být kolem pětatřiceti a všechny nováčky si měří stejným pohledem, jako Daeron.

7. kapitola 1/2

18. srpna 2012 v 13:12 | Erin

Zdravím za tropických teplot, snad po celé ČR :)
Protože se OŽ právě nalézá na jakémsi mrtvém bodě, píšu hlavně Volání svobody. Neznamená to, že s OŽ končím nebo nechám povídku pozastavenou, to ani nápad! Jen prostě bude ještě pár dní trvat, nežsem přibude další kapitola.
Za celý tým OŽ vám teda můžu akorát popřát hezké počtení.
PS: S Voláním svobody stále váhám. Rozepisuju desátou kapitolu a hlavou mi vrtá jedna otázka. Jak asi na čtenáře působí postava Joella? Byla bych moc vděčná všem, kdybyste napsali i pár slovama, jak to cítíte vy, protože to každý má holt jinak.
Děkuju všem, co se o to alespoň pokusí a přeju pěkný den :)



Egypt- 1.várka fotek- co se týče zvířat

16. srpna 2012 v 14:50 | Erin |  Fotky
Slíbila jsem, že se podělím o fotky z Egypta a začneme u zvířecích obyvatel téhle exotické země :)


1) Jako první bych vám ráda představila obyvatelku Rudéhu moře, Španělskou tanečnici. Našli jsme ji vyvrženou na pláži, tak jsme ji dostrkali zase zpátky do moře. No, bylo jasné, že se na pobřeží dostane znovu a nejspíš už jí nic nepomůžei, ale za to, co nám předvedla ve vodě to rozhodně stálo za to! =)

2) Video je bez zvuku a není úplně ostré, ale je na něm kráska na předešlé fotce.

مرحبا m

11. srpna 2012 v 21:18 | Erin |  Ostatní :)
,,Bude to dobrý, bude to dobrý, bude to dobrý, bude to dobrý, bude to..." opakovala si dívka, přikrčená na sedadle letadla a očima hypnutizující jedno z křídel toho pekelného stroje...

Nemám ráda letadla a mít je ráda nebudu, bojím se jich. Dala bych hodně, kdyby existoval nějaký stejně rychlý převoz o tři a půl tisíce kilometrů z bodu A do bodu B za čtyři a půl hodiny. Každý z vás ví, čeho se nejvíc bojí. Někdo pavouků, někdo holubů, někdo má strach z výšek, ze stísněných prostorů... já se zase bojím létat. Ale pryč od letadla...


Očividně jsem přežila, takže se hlásím, že se opět nacházím na úzamí naší prťavé republiky, která teď zažívá podzimní období. No vážně, z Egypta jsme letěli ve čtyři ráno a bylo třicet stupňů, v Praze jsme přistáli v půl deváté ráno a byl dvanáct stupňů! :D

A ještě...

MILUJU VÁS!

Vážně, takových komentářů bych nečekala ani ve snu! Děkuju, děkuju, děkuju, jste ty nejlepší a nejmilejší lidi, jaké si můžu přát! Na co stovky čtenářů, když mě dokáže dojmout komentáře od osmi, devíti lidí? Ještě jednou díky :)


Snad alespoň ty fotky zahřejí, když už nic jiného... :)


1) Jsou zatím jen čtyři, ale časem určitě přibudou i další :)

kapitola 19 3/3

10. srpna 2012 v 8:32 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr

-O TŘI HODINY POZDĚJI-


"Hele Erin, já tě mám vážně rád, ale nemůžeš na to šlápnout?" Až teď komentuju rychlost, jakou jedeme! Že bych si vytrénoval trpělivost?
"Vždyť jedu sto třicítkou!" brání se.
"Ano, to je vážně závratná rychlost na prázdné dálnici. Proč to zdržovat?" Pořád jsme v Coloradu, ale teď je napravo i nalevo od silnice akorát pole. Žádné další auto na dohled.
"Spěcháš někam?"
"Ne." Ale vážně mě sere, že sedím v autě, které neřídím, a navíc se jede sto třicítkou. Takovou rychlostí jezdím na delších ulicích ve městě. Když si ještě představím, že z tohohle bych mohl vymáčknout dvě stě dvacítku. "Jenom."
"Jak chceš. Jestli nás zabiju, můžeš za to ty!" Erin z hecu skutečně přidává a já sleduju ručičku tachometru, která se blíží ke sto osmdesátce.
Fajn, nudím se.

kapitola 19 2/3

10. srpna 2012 v 8:31 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr

Timothy


Fajn, tohle máme za sebou. Erin vypadá trochu smutně, ale to přejde. Jako přešlo všechno. Jenom doufám, že si Steve s Arriane nakradli dost peněz.
Já s Erin se vracíme na pokoj a ona začíná balit těch pár málo věcí, co máme. Já mezitím jdu do školního sklepa, kde do jedné tašky balím peníze. Poctivě jsem se podílel na jejich krádeži, mám na ně plné právo!
Cestou se zastavuju u Jodie v pokoji.
"Ahoj," zdravím ji. Poslední dobou jsem na ni skoro neměl čas. "Co děláš?"
"Ahoj." Rukama přede mnou mává velikým atlasem na znamení odpovědi na moji poslední otázku.
"Tohle je starý trik," přicházím k ní blíž a beru jí atlas. Jasně, že ta veliká kniha schovává nějakou menší. Tu, která nemá se školou nic společného.

kapitola 19 1/3

10. srpna 2012 v 8:30 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr

Erin



Probouzím se z překrásného snu, ve kterém jsme porazili Nathana a Sebastiana. Vlastně je porazil Timothy, ale to je teď jen detail. Vlastně je to celé fuk, protože to byl jen sen a já stále ležím na ošetřovně s ovázanou rukou.
Opatrně vstávám a chodidly se dotýkám studené podlahy. Něco mě tahá v lýtku a já kleji nad svou hloupostí. Zapomněla jsem na to, že mám sešité lýtko tolika stehy.
Až teď si všímám, že je venku tma jako v pytli a jenom díky světlu, které proniká skrz skleněné okno z chodby, vidím, co je kolem mě, a nedávám si na hubu hned při první možné příležitosti.
Na židli vedle postele je v úhledném komínku složené moje oblečení. Navlékám na sebe kraťasy a tílko a ještě přes sebe přehazuji lehkou mikinu. Sice furt vypadám jako v pyžamu, ale pořád lepší, než ta hnusná noční košile. Vlasy si párkrát projíždím hřebenem, ale víc svůj vzhled neřeším.

Jiskra života

8. srpna 2012 v 8:32 | Erin |  Recenze knih

,,Nejvíce dáš tomu, komu dáš naději..."

Otto František Babler


Napsal: Erich Maria Remarque

6. kapitola 2/2

4. srpna 2012 v 8:31 | Erin


Po snídani s Mychelem procházíme podzemní město, pozorujeme různé lidi, skupinu mladých lidí, kteří cvičí nějaké bojové umění. Nějakou dobu sedíme v tělocvičně a jednom koukáme na pohyby těch cvičících lidí a jak sebou navzájem prskají o žíněnky.

Procházíme knihovnu, náměstí se spoustou obchodů a já se cítím svobodný.

Svobodný!

Celé tohle město je pod zemí. Je vybudované v obrovské jeskyni, takže i když jste venku na náměstí, jste vlastně vevnitř, ale důležité je, že se po vás nikdo nesnaží střílet.

6. kapitola 1/2

4. srpna 2012 v 8:30 | Erin


Sedím na pohodlné židli naproti panu Lumangovi, který sedí za velikým dřevěným stolem a mile se usmívá. Jak říkal Daeron, je to skutečně dost starý muž s bílými vlasy, ale to neznamená, že nevypadá autoritativně. Přívětivě se usmívá a jeho světle modré oči září upřímnou radostí. Stěny i strop téhle kanceláře jsou obložené dřevem a všude je spousta knih a papírů. V poličkách veliké skříně je poskládáno mnoho šanonů a divnými nápisy, kterým vůbec nerozumím.

"Vítej, Joelli, v našem podzemním městě. Říkáme tady tomu Resistentia. Jako Datterian určitě víš, co to znamená." Já jenom přikyvuju. "Určitě si říkáš, proč jsi tady."

"Ehm, pane? Můžu jít?" ozývá se Daeron trochu ostažitě.

"Ne," zamítá to s úsměvem stařík. Daeron kupodivu mlčí. "Nebudu ti něco namlouvat, chlapče. Vůbec bys tady neměl být," začíná vysvětlovat pan Lumang. "Původně tady měl sedět tvůj otec." První šok přichází hned po téhle větě.

"Co- cože?"

Fotky za poslední měsíc.

2. srpna 2012 v 8:30 | Erin |  Fotky
Jak jste si někteří možná všimli, přibyla zde nová rubrika "Fotky". Nebudu vysvětlovat, na co rubrika je a co v ní budu zveřejňovat. Nejsme žádný umělec a fotím kdejakou kravinu, takže jen na vlastní nebezpečí :)
Tahle série fotek se podle mě řadí mezi ty lepší, protože jsem měla půjčenou zrcadlovaku, takže snad jsem i něco zachytila ostřeji, než jindy :D :)

1) První fotka je z dílny a-lá naše kuchyň a představuji vám... ne obálku, ale prostě pro bráchu tiskla druhý díl a chtěla jsem to trochu udělat hezčí, takže se nedivte, proč je na obálce kukuřičné pole... :D