Únor 2013

kapitola 27 2/3

26. února 2013 v 4:15 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr
Chtěla jsem se zeptat na dávkování kapitol... :D Já vím, že jsem říkala, že bych chtěla trochu víc přidávat DH, no, některým lidem by to asi mohlo vadit, tak jsem se chtěla jenom poptat, jestli vyhovuje tohle, když je víc DH a méně ostatního, nebo jestli bych měla vymyslet nějaký úplně jiný systém... :)
V každém případě vám přeji hezké počteníčko! :)
PS: Tahle kapitole je svým způsobem... přijde mi trochu jiná, než ostatní, tak se nezlobte.
PS2: V poslední kapitole se odehrálo to, že Timothy skončil u nějakých křováků na "tajném" místě a ti ho nepustí, dokud jim nezachrání vesnici (mírně řečeno). O Erin byla zmínka v předposlední kapitole, kdy se jí povedlo v přítomnosti Nathana zastavit čas a...



Dům v Kostelní ulici

22. února 2013 v 22:01 | Lobelie |  Ostatní :)
Echm echm *odkašle si a pohledem přejede všechny přítomné* Děkuji za pozornost. Je to jenom krátké upozornění. Kdo nechce přijít o neuvěřitelný zažitek, rozhodně by měl rozkliknout celý článek a přečíst si dílo, které... je podle mě naprosto bezchybné a těžko se dá popisovat slovy, která již existují. Autorku, která povídku napsala, jsem poznala náhodou, šťastnou náhodou a jsem za to strašně ráda. Je mi ctí zveřejnit její povídku na mém blogu a doufám, že se ozve alespoň někdo. Vím, že návštěvnost tu není nějak závratná, ale já i autorka bychom vám byly strašně moc vděčné, kdybyste se vyjádřili :) Protože autora čehokoli dál posune jenom kritika čtenářů! Takže moje existence vám popřeje hezké počteníčko a sdělí, že vážně závidí tu neuvěřitelnou slovní zásobu autorce povídky a... Jsi vážně skvělá!!! :)

Dům v Kostelní ulici



Byl to vlastně docela obyčejný dům. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, že toho pro ni bude jednoho dne tolik znamenat, když chodívala od autobusu kolem jeho vstupních dveří. Nikdy. Chodívala kolem něj předtím tolik let a nikdy ji nenapadlo se ohlédnout a podívat se na něj zblízka. Ostatně i jako všechny ostatní.

DH- 7.kapitola

18. února 2013 v 23:29 | Erin |  Děti hvězd



K téhle kapitole můžu říct jenom to, že jsem se snažila a netuším, jestli to vyšlo. Člověk občas má pocit, že to není tak dobré, jak by mohlo být :) Ale to nevadí, příště se pokusím to napravit. Přeju hezké počtení a... tohle je jediná akce za dalších x kapitol, takže si ji náležitě vychutnejte! :D


PS: Kapitola pro Veru, Vicky a Alici Shinshekli- díky, že jste se na DH nevybodli :)



Zima 2013

18. února 2013 v 11:45 | Erin |  Fotky

Zdravím.
Včera jsme se vrátili z Českých Budějovic, omlouvám se, že jsem jaksi nestihla přečíst vaše díla. Náš kraj má tenhle týden prázdniny, ale mám pocit, že čím víc času mám, tím méně ho je.
Přináším vám sérii fotek z jediného zimního slunečného dne, který tady na západě byl. Vybrala jsem asi ty nejschopnější fotky, co jsem našla. Nezbývá mi nic jiného než popřát pěkné pokoukáníčko a první, kdo se ozve, že by chtěl něco číst (kapitolu čehokoli :) ), tak mu ji sem dám :)

1) Hned první fotka je obyčejná. Ale jenom pro ty, kdo se nedívají. Vlastně tahle fotka je pro Veru. Jsem se procházela kolem potoka a hledala cokoli, co bych mohla cvaknout. A asi někdy uprostřed fotky/potoka, jsem zahlédla kusy ledu nápadně připomínající zvonečky houpající se ve vodě na kusu trávy. A já si hned vzpomněla na The Edge of Darkness! Kdo tuhle úžasnou povídku nezná, jeho chyba. Myslím, že jsem ti psala, jak mě ten nápad se zvonečky zaujal, prostě se mi hned vybavil celý příběh :)) Ono to možná ani nejde vidět, ale jak se ty kousky ledu houpaly ve vodě... Hrana jako vyšitá!! :)



kapitola 27 1/3

10. února 2013 v 13:33 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr
Tááák...
V poslední kapitole OŽ se Erin náhodou dostala s Damianem, Christianem a Danielou mimo město, které napadlo Nathan, udělal z Timothyho cedník a eskortoval ho bůh ví kam. Než se však ztratil, pomohl Erin, aby ji Nathan nemohl najít a jeho pak později skrz ní vydírat. Takže si vlastně nic moc pamatovat nemusíte =D :)

Timothy


"Do háje," chrčím polohlasem.
Co říct?
1. Nevím absolutně nic- kde jsem, proč tu jsem, jaký je den, jsem tu sám?
2. Blbec- to slovo mluví naprosto za vše.
3. Blbec… hmmm…
To bychom měli mé myšlenkové pochody. A teď je načase zjistit, jestli budu schopný udělat alespoň krok.
Ne.
S veškerou vynaloženou silou se pokouším si sednout, ale do hrudi mi vjíždí tak ostrá bolest, že si zase lehám a zatínám ruce v pěst. Skoro pět minut uklidňuju svůj tep a dech… moment?!
Tep…?
Nějakou dobu mi trvá, než mi dochází, že bych tu neměl být. Neměl bych dýchat, neměl bych cítit bolest, neměl bych žít. Ale… žiju vůbec? Ležím na něčem celkem hladkém, ale tvrdém. Pod hlavou mám něco měkkého. Jinak vím, že na sobě mám akorát trenky, snad svoje. Je mi příšerné vedro, nejspíš mám horečku. Všude je tma a jen jakousi malou skulinkou dovnitř proniká malý proužek jasného světla. Hlava mi třeští jako po prvním velkém mejdanu.
Možná žiju. A pokud ne, jsem nejspíš v pekle. A popravdě se tomu ani nedivím.
Jenom opravdu pomalu mi spíná, že mě žádná fyzická zbraň nezabije a Erin… Se vzpomínkou na ni mi srdce zase začíná bušit jako o závod a je to hodně bolestivý závod. Proč jsem udělal tak stupidní chybu a nevěřil jí? Poslední, co si vybavuju, je mé přání ochránit ji. Ale to se mi jaksi nedaří. Už od doby, jsme spolu začali chodit. Pokaždé, když mě potřebuje, nejsem s ní.
Ostře lapám po dechu, když mým tělem projíždí zvláštní zachvění. Identifikovat ho není vůbec těžké.
Právě se prolomila ochrana, kterou jsem jí chtěl ochránit…

13. kapitola 1/2

10. února 2013 v 13:28 | Erin





Daeronovo zatčení a následné eskortování do Vallyrye je hlavním tématem i dva týdny potom, co jsem Daerona viděl naposledy. Nějak se nemůžu zbavit výrazu, který měl ve tváři, když mě nabádal k tomu, abych jenom podpořil to, že on určitě pana Lumanga zabil. Daeron nepropadl hysterii ani v takovém případě. A to ho s cejchou zrádce nejspíš někde teď nutí k milionům prací, které ani v životě nedělal.
Všechny tréninky bez jeho debilních obličejů a připomínek naprosto ztratily jakýkoli náznak motivace. Ani jsem si to neuvědomil, ale jak do mě Daeron neustále ryl, chtěl jsem mu dokázat, že nejsem takový pako, jak si on myslel. Teď mě ale nikdo neshazuje, neútočí, když to není v plánu a dokonce ani nevyhrožuje.
Divné.

DH- 6.kapitola 2/2

10. února 2013 v 13:18 | Erin |  Děti hvězd
"Sleduješ mě?" otáčím se na něj a mhouřím oči.
"Hmmm."
"Hm-co?"
"Nenazval bych to sledováním. Spíš…fajn. Jo, sleduju. Celou dobu, je to moje práce," zubí se. Vypadá dost uvolněně.
"Sledovat mě?"
"Taky. A ujistit se, že ti někdo nebude komplikovat život."
"To je vážně milý," bručím a obracím se zpátky k vitríně, jako by tu ani nebyl. Očima hypnotizuju jemný stříbrný náramek, který je seskládaný z maličkých čtyřlístků a uprostřed každého je zasazený ještě menší zelený kamínek. Cena vedle mě ale děsí. Vím, že mám v kapse pětilibrovku. Ještě patnáct takových a mohla bych si ho dovolit.
"Líbí se ti?"
"Jo."
"Chceš ho?"
"Neříkej mi, že po kapsách nosíš tolik…"
"Nehodlám za něj platit," oznamuje mi, jakoby mi řekl, jaké je venku počasí.
"Chceš ho ukrást?" valím na něj oči.
"Ne, zeptám se tý milý paní, jestli by mi ho dobrovolně nedala. Samozřejmě, že ho chci ukrást!," usmívá se lišácky. "Zeptej se tý babky na něco a pak jdi ven. Počkej před obchodem a prosím, nikam nechoď. Harris by mě asi zabil, kdyby věděl, že tady běháš sama."
"Já nevím," váhám.
"V životě už ji neuvidíš," ušklíbá se a vypadá ohromně sebejistě, jako by měl s krádežemi mnoho zkušeností a nikdo ho nemohl přistihnout.
"Nebo taky jo, u soudu," těkám očima k ženě, která ukazuje nějakému mladému páru prstýnky. "Co když ona uvidí tebe, jak tady kradeš?"
"Klídek, jo? Běž prostě ven, dokud je zaměstnaná," vyhání mě a já dělám, co po mě chce. Sedám si na lavičku před zlatnictvím a čekám asi minuty, dokud kluk nevychází z obchodu s rukama v kapsách a pohodářským úsměvem na rtech. Hlavou kývá směrem k jezdícím schodům, ke kterým se pomalu vydávám.
Až na eskalátorech se začíná hrabat v kapse a vytahuje ten náramek.
"Ukaž ruku," vyzývá mě a já ji nedůvěřivě natahuju k němu.
Připíná mi ho a já se zase trochu stahuju.
"Jsem Dyllen," usmívá se.
"Lori. A díky."
"Nemáš zač. Víš, myslím, že takové přepady, jaký si dneska zažila, nejsou úplně správné. Ale zase musíš přiznat, že dobrovolně byste taky nešli."
"Nešli, když nevíme, kdo jste, proč nás vůbec chcete někam odvážet a milion dalších věcí. Všichni se tváříte… prostě divně. Navíc je Jeremy zraněný."
"Jeremy je zvláštní typ člověka. Často se nestává, že by se nás někdo pokusil napadnout. Martyn má od něj zlomený nos, takže má u nás bod plus," uculuje se.
"Často nestává? Takže… vy takhle přepadáváte lidi častěji?"
"Lori, nemluv o tom jako o přepadení. Spíš bych to nazval jako dobrovolně povinné opuštění domu s cizími lidmi. Ale jinak jo, několikrát do roka, i když tohle je moje druhá akce."
"Příšerný," mručím.
"Zatím se to určitě tak jeví, ale… já ti něco povím, ale ty nepovíš, že jsem ti to pověděl, jasný?"
"Platí."
"Vy čtyři- ty a tvoji bratři, jste něčím zvláštní a můžeme pomáhat lidem způsobem, jakým to devadesát devět procent obyvatel na světě nedokáže. Odpad jako já se stará o vaše bezpečí. Všechno je to ale přísně tajné a ví o tom strašně málo lidí. Takže… ehm, bych ocenil, kdyby Harris nezjistil, že jsem ti toho tolik vyžvanil." Tolik? Možná mi toho řekl hodně, ale já z toho naprosto nic nechápu.
"Nic mu nepovím. Kam jedeme?"
"Zase klídek, nemůžu ti vyslepičit všechno," směje se a v očích se mu nadšeně blýská. "Ale popravdě, ani my to úplně přesně nevíme, protože to místo na mapě nenajdeš. Tají nám to."
"Kdo?"
"No ředitel a profesoři."
"Takže škola?" uvažuju nahlas. Dyllen se dlaní plácá do čela a potichu úpí.
"Dost otázek, jo? Takhle ze mě dostaneš úplně všechno, aniž bych to věděl. A to jsem tady já, kdo má výcvik, ne ty…" hučí.
"Výcvik?" chytám se hned.
"Zapomeň na to. Lori, já tuším, jak ti je, ale nemusíš mít strach. A už vůbec ne z nás. Ti blbečkové se taky začnou chovat normálně. Mohla si je vidět, jsou jako jiní kluci v našem věku," mrká na mě. "Jenom v přítomnosti Harrise nejsou tak sprostí."
"Ty máš taky pistoli?" ptám se opatrně. On po mě střílí ostrým pohledem, ale hned se zase usmívá. Jenom naštvanost hraje a zase se začíná usmívat.
"Mám."
"Ukážeš mi ji?"
"Proč, chceš mě zastřelit?"
"Ne, já jenom… prostě jsem se chtěla podívat." Nedokázala bych vystřelit ani na zvíře, natož na člověka. I když nikdo neví, čeho je schopný, dokud se neocitne v nějaké krizové situaci. A tohle už krizová situace není, protože jsou na nás hodní a mě vážně zajímá zbraň sama o sobě.
"Teď rozhodně ne," zubí se.
Pokrčením ramen maskuju zklamání a společně se mlčky vracíme k ostatním.
"Jdu si ještě koupit jablečnou taštičku," říkám Dyllenovi. On přikyvuje a vrací se ke stolu, kde všichni až na Jeremyho o něčem horlivě diskutují. Ten uraženě sedí v rohu a věnuje se vražděním všech okolo za pomocí svých hnědých očí. Stoupám si do fronty a čekám, až se na mě dostane řada.
Matty a Dan se tedy pořádně rychle otrkali. Chovají se přátelsky a asi jim začali věřit, že nám nechtějí nic udělat. Dyllen mě trochu obměkčil, ale i tak jim nevěřím ani noc mezi očima. Unesli nás a tím to hasne.
Trvá snad deset minut, než se mi do rukou dostává sladká horká pochoutka. Jediná dobrá věc na McDonaldu je právě tato.
"Je to všechno?" ptá se holka, která může být stejně stará jako Jeremy.
"Jo, díky," dávám jí svou pětilibrovku a čekám, až mi vrátí.
Skutečnost, že jsem bůh ví kde, s bůh ví kým, je pořád dost děsivá. Dyllen své milé chování může hrát. Všichni to mohou být herci. Jenomže co nám zbývá udělat… nic. Neutečeme, nezbavíme se jich a oni nejspíš nemají v plánu nás pouštět. Musíme vydržet.
Se snad nečitelným výrazem ve tváři se chystám vrátit se. Ale v poslední chvíli si všímám spěchajícího muže. V levé má ruce telefon, který si tiskne k uchu, v druhé ruce veliký kelímek s kávou. Je to nějaký docela mladý kravaťák v obleku, který někam spěchá a nekouká na cestu. Ostatně já taky ne. Já si ho všímám až ve chvíli, kdy do sebe narážíme.
Já i on končíme na zemi a obsah velkého kelímku na mém tričku a džínech. Tváře mi začínají hořet, vyskakuju na nohy a běžím rovnou na záchod, který je vzdálený jenom pár metrů.
Na záchodě si hned sundávám tričko a úlevně si oddechuju, protože byla překvapivě neskutečně horká.
"Do hajzlu," kleju, když vidím tu spoušť a mýdlo z dávkovače nechávám kapat rovnou na látku.
"Lori, jsi v pohodě?!" nakukuje Dyllen dovnitř. Otáčím k němu hlavu a on se obrací ke mně zády. "Promiň, já… nedívám se, jo? J-já se nekoukám." Mám co dělat, abych se jeho rozpakům nezačala smát. "Jsi v pohodě? Přinesl jsem ti svetr."
"Nejvíc utrpělo moje tričko. Já osobně jsem jenom naštvaná."
"Fajn, hele… auvajs!"
"Ty mizero šmíráckej!" začíná vřeštět nějaká stará paní a bere Dyllena holí přes hlavu. "Dnešní generace mladých je zralá pro kriminál! Policie!"
"Čekám venku!" volá Dyllen a klidí se z válečného pole proti silnějšímu nepříteli. Na fukaru nechává můj svetr.
Tahle scéna mi přijde celkem vtipná a zvedá mi náladu.
Když se mi z trička daří dostat většinu z kávové skvrny, chvíli ho suším pod fukarem. Džíny to sice tolik neodnesly a na jejich barvě skvrna tolik jako na béžovém tričku nevyniká, no nejde říct, že je snadno přehlédnutelná. Nějak to přežiju. Beru si na sebe svetr, mokré tričko do ruky a vylézám ze záchodů.
Čeká na mě Dyllen, který v ruce drží dvě jablečné taštičky a vesele s nimi mává.

Všímám si, že ostatní už jsou pryč, takže i my se vydáváme směrem z obchodního centra.

7.kapitola

6.kapitola (1/2)


DH- 6.kapitola 1/2

10. února 2013 v 13:17 | Erin |  Děti hvězd




Zdravím!
Já vím, brzy, co? Člověk by řekl, že když je pololetí, tak učitelé trochu povolí a nechají vás vydechnout. Někde možná jo, ale tak ne v tom našem ústavu. Škola by ale byla vedlejším problémem. u nás doma je hotový lazaret. Maminka si nadvakrát zlámala nohu, takže se všichni snaží s něčím pomáhat, už skoro týden se u nás vrtá kvůli novýmu internetu a přísahám bohu, že tříletý dítě vás vyčerpá mnohem víc, než půlmaraton. Ani ne fyzicky, jako psychicky -_-" Takže nemám chuť na psaní, ke všemu nemám brýle a dneska jsem přišla i o čočky. Moje oči dneska odmítly spolupracovat a čočky musely nekompromisně ven. Naštěstí má k životu člověk psaní- deník, povídky-> tajže až přijdou kdekoli uřvané kapitoly, budete vědět proč :D Ale dost stěžování si... užijte si kapitolu, po DH sem hned hodím VS a možná i jednu část OŽ- nezapomínám na ty povídky, ale teď je holt nějaké špatné období... ale bude líp! =)
PS: Omlouvám se za dělení, ale blog.cz stále někdo nenaučil počítat.