13. kapitola 1/2

10. února 2013 v 13:28 | Erin





Daeronovo zatčení a následné eskortování do Vallyrye je hlavním tématem i dva týdny potom, co jsem Daerona viděl naposledy. Nějak se nemůžu zbavit výrazu, který měl ve tváři, když mě nabádal k tomu, abych jenom podpořil to, že on určitě pana Lumanga zabil. Daeron nepropadl hysterii ani v takovém případě. A to ho s cejchou zrádce nejspíš někde teď nutí k milionům prací, které ani v životě nedělal.
Všechny tréninky bez jeho debilních obličejů a připomínek naprosto ztratily jakýkoli náznak motivace. Ani jsem si to neuvědomil, ale jak do mě Daeron neustále ryl, chtěl jsem mu dokázat, že nejsem takový pako, jak si on myslel. Teď mě ale nikdo neshazuje, neútočí, když to není v plánu a dokonce ani nevyhrožuje.
Divné.


Abych byl ale spravedlivý, musím Ayethovi nechat, že jeho tréninky jsou vražedná věc. Naštěstí na to ale nejsem sám. Niomi je i nadále aktivním účastníkem mise a jako náhradu za Daerona k nám přiřadili kluka ze Země se jménem Thomas. Thomas je celkem podobný Ayethovi. Ne vzhledem, ale povahou. Mluví snad ještě míň, než Ayeth, ale když ti dva spolu mají nácvik boje, je to jako koukat na tanec smrti. Doslova. Pokud jsem se s Daeronem udržel na nohách alespoň půl minuty, Thomas mě zvládá s přehledem do deseti vteřin.
Den poté, co byla smrt pana Lumanga oznámená veřejnosti dosadili na jeho místo někoho jiného. Ženu, pozemšťanku, Desiree Holffovou. Je rozhodně lepší volba, než Lumang, ale tím, že je ze Země, není oddaná úspěšnosti mise tak, jako Lumang. Ten by šel přes mrtvoly. Ona bude raději, když se nám nic nestane i za cenu zničení klíče. Ani se nesnažím rozhodovat se o tom, kdo je lepší vůdcovskou autoritou, každopádně ona je alespoň milá a chová se k nám spíše jako matka.
Rozpustila Lumagovu Radu a namísto ní si dosadila do jakési rádcovské pozice několik svých lidí. Možná se zdá, že je to to samé, ale čučet na partu ozbrojených goril nebo koukat na milé lidi je přeci jenom rozdíl.
Na následky zemětřesení nakonec zemřelo pět lidí a několik desítek bylo zraněno. Všechny polorozpadlé nebo zničené domy jsou odklizené a přes trhliny se museli položit narychlo smontované mosty. Trhlinu ve skále samotnou zasypal sníh, který poroztál, a pak zamrzl. Na místě, kam sníh a led bude padat, až bude tát, nikdo nebydlí. Mohlo by to být nebezpečné. Taky se kvůli tomu moc netopí, ale zima se dá přežít.
To, kvůli čemu si dělám největší starosti, je vrah pana Lumanga, který si vesele chodí mezi námi a kdykoli nám kdekoli může bodnout kudlu do zad. Ten někdo to namířil proti Daeronovi a já s ním byl často. Stejně jako Ayeth. A ten někdo by si jako další terč mohl vybrat někoho, na kom nám záleží. Proto jsem Ayethovi řekl vše, co vím. Má mladší sestru a neumím si představit toho idiota, co by se jí pokusil ublížit.
Nejhorší na tom je, že jenom asi pět lidí ví o Daeronově nevinně. Zatímco on někde zažívá muka, pravý vrah se nejspíš chystá k dalšímu útoku a nikdo to neví. Lidé si myslí, že jsou v bezpečí, když je Daeron pryč, že se jim nic nestane.
Ale pletou se.
Ten člověk si může vybrat kohokoli dalšího. A my nemáme naprosto nic k tomu, abychom po něm pátrali. Na dýce byly Daeronovy otisky a ten útok na Lumanga taky nebyl důvodem, proč by on neměl být vrahem.
Několikrát jsem uvažoval o možnosti, že mě Daeron tahal za nos celou dobu, zabil Lumanga a jen mi nasadil brouka do hlavy. Přiznejme si, byl by toho schopný. Bez řečí by to udělal. Ale… nemůžu přijít na důvod, proč by to dělal. A věřit jeho nevinně je pro mě mnohem snazší, než v to, že ho zabil.
"Někde tady to bylo," říkám a rozhlížím se po chodbě.
"Nikdo nejde," hlásí mi Niomi.
Přicházím až na zdánlivý konec chodby a rukou přejíždím po hrubé kamenné zdi. Nic se neděje, a proto zkouším druhou stranu. Ozývá se krátké zacvaknutí a objevují se kovové dveře. Ayeth k nim přiskakuje s kódovacím zařízením, které funguje na základě elektromagnetických impulsů zámku. Červená kontrolka se náhle mění v zelenou a Ayeth zvednutým palcem ukazuje, že je odemčeno.
Po kovových schodech sestupuju do místnosti, kde mě Lumang a jeho Rada zkoušeli z lukostřelby a donutili mě slíbit, že o tomhle místě nikomu neřeknu. On je ale po smrti a tím můj slib padá.
"Páni," vzdychá Niomi s úžasem v očích. Obrovská kovová místnost většinou napoprvé budí dojem krabice, ve které vás zavřou a nepustí ven. Ale stačí, když si zvyknete. Světla chráněná kovovou mříží na stropě se rozsvěcují automaticky a vydávají tlumené zelené světlo, po stěnách jsou v delších vzdálenostech rozmístěná dlouhá světla bílé barvy.
Thomas za sebou dveře zase zavírá a my se ocitáme zavření v… bedně.
"Jak o tomhle víš?" zajímá se Ayeth.
"Lumang mě se zatáhl. Musel jsem mu slíbit, že o tomhle nikomu neřeknu." Ayethovi se na tváři objevuje lehký náznak úsměvu. Po pravé straně je stolek, za kterým tenkrát seděl stařík a Rada. Sedám si za stolek a přejíždím hladkou černou desku dlaní.
Nic se neděje.
"Je to tady bezpečné? Myslím nějaké kamery, odposlouchávací zařízení?" nadhazuje Niomi.
"Zjistíme to." Ayeth ze svého batohu vytahuje kovovou kuličku, asi stejně velkou, jako míček, který pozemšťané používají na hru stolní tenis. Ayeth senzor v ruce aktivuje, z mě nepochopitelného důvodu se dostává do vzduchu a trhanými, ale rychlými pohyby se od nás vzdaluje. Přitom do okolí kolem sebe vrhá mřížkované světle modré světlo.
Po okružním letu se vrací Ayethovi do dlaně.
"Je to tu čistý," krčí rameny.
"Fajn. Hm, odněkud řídili ty terče, ale… musí to být odtud, ale vypadá, že tu nic není."
"Dovolíš?" promlouvá Thomas. Vytahuje z batohu kabel, který připojuje na PortWall. Je to taková středně velká placatá obrazovka. Thomas druhý konec kabelu zapojuje do té tenké věci a na obrazovce mu vyjíždí svítivým zeleným písmem různé kódy a stále přibývají. My tři mu nakukujeme přes rameno, jak se mu prsty míhají po holografické klávesnici.
"Chceš mi říct, že tomu rozumíš?" chce se ujistit Ayeth. Je to bojovník srdcem i duší a nejspíš se i vyzná v technice, ale tohle je i na něj moc složité.
"Jo, většinou jo."
"O co jde?"
"Tohle je složitý kódování, na který potřebuješ několikatýdenní výcvik. Prolíná se tu několik jasných znaků pro zastaralejší typy softwarů, ale trik je právě v tom, že se jich spojuje třeba šest dohromady. Ale i to se dá… naučit." Na obrazovce se objevuje veliké OK a Thomas se zase ponořuje do ticha. Chvíli jenom koukáme na změť písmen, čísel a znaků, které ani neumím identifikovat, po pár vteřinách se ale osměluju a sedám si na židli. To, že se na stole objevují dvě obrazovky s dotykovým displejem, je po takovém výkony lehce přehlédnutelný fakt.
"Ehm… víš, co děláš?" pohlíží na mě Niomi, když se chystám zmáčknout tlačítko s číslem jedna.
"Ne, ale tak snad to neodpálí nějaké rakety, nebo tak." Lehce se dotýkám obrazovky, kde je čtvereček s velikou jedničkou.
Uprostřed místnosti začínají létat projektily, které se při dopadu mění v barevnou louži. Zase to vypínám. Dvojka na mé obrazovce je podobná jedničce, jen to jsou gumové projektily, jejichž zásah už nejspíš může vážně zranit. Všímám si, že lze regulovat rychlost vrhání projektilů i jejich množství.
Figuríny spouštějící se stropu, vyjíždějící ze stran, terče pohybující se všemi různými směry, nerovnosti podlahy, která se hýbe a trénuje tak vaši rovnováhu a schopnost rychle se rozhodovat. Hologramy simulující útok od jednoho člověka až po patnáct. Dokonce je tam i útok zvířat. To a desítky dalších funkcí. A všem se to docela zamlouvá! Tady může trénovat několik lidí najednou, obtížnost si může nastavit… I Thomas na půl vteřiny dokázal, že se umí lehce pousmát.
Po vyzkoušení pár funkcí máme menší poradu.
"Myslíš, že o tomhle místě někdo ví?" ptá se Ayeth.
"Nemám tušení. Ale když jsem tu byl já, byl tu jenom Lumang a Rada, nejspíš se to tady moc nevyužívá."
"Měli bychom to někomu říct," navrhuje Niomi opatrně.
"Máš pravdu. Přijde mi trochu nesmyslné nechávat to tady bez využití, přitom by výcvik tady někomu mohl zachránit život." Ayeth vždycky myslí i na ostatní. Souhlasím s tím, ale stejně si užívám okamžik, kdy o téhle místnosti asi víme jen my čtyři.
"Co Spelvenss?" nadhazuju. Je to náš učitel boje, Datterian a navíc je jeden z těch, který si dokáže se žákem promluvit jako se sobě rovným, povzbudit vás, ale i vám nahnat strach.
"Jo, dobrý nápad. Rozhodně by pro to našel mnohem lepší využití."
Za hodinu už se všichni moříme v tomhle výcvikovém centru a snažíme se bez úhony přeběhnout asi dvacetimetrový úsek místnosti, odkud vystřelují kuličky s barvou. Zásah není příjemný, ale oproti těm gumovým projektilům je to jako pohlazení. Spelvenss se zdá jako malý kluk, který dostal novou videohru.
S modrým flekem na rameni dobíhám mezi posledními a svaluju se na zem vedle Rikema, který sotva dýchá. Je chytrý, ale dost při těle a větší fyzická zátěž mu dělá potíže. Ale rozhodně je na tom mnohem lépe, než když jsme se setkali.
"Tohle mě… jednou zabije," funí.
"Nebo zachrání."
"Eh, spíš bych řekl, že já… budu jenom informátor z dálky… Nebo zdejší učitel."
"To není vůbec špatný," věnuju mu povzbudivý úsměv.
"Kdo tam sedí?! Řekl vám snad někdo 'udělejte si čajový dýchánek'?!" vyštěkává profesor ze svého trůnu u počítače. Já i Rikem vyskakujeme na nohy. "Dvacetkrát! Oběhnout, hned!"
"Ale pane profesore…"
"Čtyřicet za odmlouvání!" Rikem se znovu nadechuje, ale raději rezignovaně věsí ramena a zvolna se rozbíhá.
"Promiň. Měl jsem být zticha."
"Co máš tak důležitýho, že ti to stojí za dvacet koleček navíc?" zajímám se.
"Programování pro pokročilé."
"Zajímavý," mručím. U osmnáctého kolečka končí hodina a všichni vyklízejí prostor. Ohýbám se v pase, ruce opírám o kolena a snažím se dát dech do normy. Tohle je dost i na mě, Rikem se sotva plazí.
"Joelli, můžeš… mi zlomit nohu?"
"Proč bych to měl dělat?"
"Takhle nebudu moct cvičit, ale … na programování a matiku budu moct jít."
"Kašleme na to."
"Zabije nás, jestli zjistí, že jsme nedali ani polovinu," vzdychá mučednicky. "Ale beru. Pokud to klapne, máš u mě příští tři úkoly na matiku."
"Tak to se mi líbí!" zubím se. Ještě nějaký čas jsme v už ne- tajné místnosti, aby to nebylo až moc podezřelé a po deseti minutách míříme na oběd. Sedám si k našemu obvyklému stolu, u kterého už sedí Mychel a Isaiah.
"Neříkej mi, že to už máte zaběhnutý," odfrkuje si Mychel.
"Nemáme, a taky se to Spelvenss nemusí dozvědět," povídá mu Rikem. Mychel znovu dává najevo své znechucení odfrknutím, ale dál se věnuje svému jídlu.
"Slyšeli jste o tom, jak někdo roznáší drby o Daeronovi?" ptá se Isaiah a já tuhnu.
"Cože? O co jde?"
"Prý má zlomenou ruku, protože ho sejmuli bodyguardi nějakého pozemšťana, když se pokoušel bránit nějakou holku, která je na tom stejně jako on."
"Jak o tom asi můžou vědět?"
"To je právě to. Stejně si to ale někdo vymyslel, on by něco takovýho nejspíš ani neudělal."
"Chm," mručím. Udělal. Když by si to usmyslel, tak by to udělal a ani by nemrknul. Do naší mise najít dalšího člověka s klíčem od trezoru se zbraněmi zbývá měsíc. Daeron by se s námi měl pokusit spojit za dva týdny. Pokud do té doby přežije. Nejspíš se pokouší… do háje, nevím, co může mít za lubem. Je tak nevypočitatelný, že si ani netroufám odhadnout, o co by mohlo jít. Ke stolu si přisedává Siely a všechny nás zdraví.
Řeč se stáčí k zítřejším závěrečným zkouškám lidí z posledních ročníků a Siely nám vypráví, jak celé zkoušky probíhají, jaké je bodování, co se děje po oficiálním ukončení studování. Všechno mi jde jedním uchem ven, druhým zase dovnitř.
Nechápu to. Odkud se mohly vzít informace o Daeronovi. Jenom hlupák by si něco takového vymyslel a pustil to dál. Vždyť je to zrádce, je zakázané o něm mluvit na veřejnosti. Začínám být čím dál tím zmatenější a nervóznější. Děje se tu něco, do čeho nikdo nevidí a podezření může pobrat jenom pár lidí.

Další kapitola

Předešlá kapitola

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alice Shinshekli aneb cvok na desátou Alice Shinshekli aneb cvok na desátou | E-mail | Web | 13. února 2013 v 17:45 | Reagovat

Fakt by mě zajímalo, kdo je Lumangův vrah.  Z nějakého důvodů mě napadá Ayeth, ale fakt nevím proč.
Vyskytla se už tam ta postava? Nebo je to někdo úplně cizý?
Tipla bych, že je to ta poslední osoba, kterou bychom čekali.
V tom případě by Ayeth docela seděl, teda kromě toho že mě napadl jako první.
Nebo třeba Siely.
Nebo je to někdo úplně jiný a ty se tu než se to dozvíme budeš smát mým domněnkám. Třeba teď mě napadl Deonte. Ten má dokonce i motiv. Kvůli Joellovi a Naerys, pokud se o tom dozvěděl. Ale nevím proč by to házel na Daerona.
Třeba Siely by to hodila na Daerona, kvůli tomu rozchodu, ale Deonte a Ayeth? To fakt nevím.
Nebo třeba Thomas?
Já už to přestanu řešit. Začínám v tom plavat. Za chvíli  začnu podezřívat Joella, že je namesíčný a jentak si ve spánku zabil Lumanga.
Jinak by mě zajímalo, co ta nová ředitelka. Zatím vypadá v pohodě, ale jen jestli se z ní nevyklube mrcha.

2 Alice Shinshekli aneb cvok na desátou Alice Shinshekli aneb cvok na desátou | E-mail | Web | 13. února 2013 v 17:48 | Reagovat

Uf. To se mi ulevilo. Když jsem posílala ten komentář, tak mi vypadl interner a já už se lekla, že nikam zmizí.

3 Vera Vera | Web | 13. února 2013 v 20:36 | Reagovat

čtyřicet koleček...uff to by mě zabilo :D :D
Kéž bych tak uměla alespoň z jedné desetiny to, co Thomas :D
Kapitola skvělá! jako obyčejně! fakt netuším, co k tomu dodat.
Nechci, aby vrahem Lumanga byl Ayeth (prosím, jen to ne!)

4 Vicky Vicky | Web | 14. února 2013 v 20:39 | Reagovat

Takové zoufalé přemýšlení, kdo je vrah!!! :'DDD
Ne, klid, nechám si to pro sebe a nikomu nenapovím, doufám, že to ještě 3x nezměníš, abych pak po velkém odhalení taky nečuměla jako blázen. O.o Těším se, až se to zjistí. ;))
Ty jsi vrah :DD 40 koleček???!!! Nic proti běhání, ale tohle...! XD Ty jim dáváš >.<
Aby z tebe ještě nebyl geniální programátor, ó velký génie :D Takovouhle počítačovou řeč umět a ještě se ji snažit přeložit do češtiny... smekám :'DD To se ti povedlo!

5 Erin Erin | E-mail | Web | 18. února 2013 v 12:55 | Reagovat

[1]: Lumangův vrah je záhadou :D Jako já už mám určeného, kdo to bude, ale nebudu prozrazovat raději nic. Ani jestli je to nová postava, nebo už se ve VS objevila. Bude to epické (dobře, zase tolik ne) odhalení, muséí šokovat se vším všudy :D
Jinak děkuju, žes to přelouskala a napsala komentář :)

[3]: Mě taky a je očividně též, proto nedoběhali ani polovinu :D

[4]: Hele, ty protekčáku... není to hezký pocit, vědět, kdo to je a přitom vidět, že někteří lidé se tu užúrají úvahami? :D
Hej, by byla prča, kdybych to změnila a pak načapala i tebe :'DD
Jak říkám... nezaběhli ani polovinu, jsem hodná, že to nemuseli běžet celé.
Počítačovou řečí mluvím asi tolik jako německy. Bídně, ale domluvím se na primitvních základech :D Jinak děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama