kapitola 27 2/3

26. února 2013 v 4:15 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr
Chtěla jsem se zeptat na dávkování kapitol... :D Já vím, že jsem říkala, že bych chtěla trochu víc přidávat DH, no, některým lidem by to asi mohlo vadit, tak jsem se chtěla jenom poptat, jestli vyhovuje tohle, když je víc DH a méně ostatního, nebo jestli bych měla vymyslet nějaký úplně jiný systém... :)
V každém případě vám přeji hezké počteníčko! :)
PS: Tahle kapitole je svým způsobem... přijde mi trochu jiná, než ostatní, tak se nezlobte.
PS2: V poslední kapitole se odehrálo to, že Timothy skončil u nějakých křováků na "tajném" místě a ti ho nepustí, dokud jim nezachrání vesnici (mírně řečeno). O Erin byla zmínka v předposlední kapitole, kdy se jí povedlo v přítomnosti Nathana zastavit čas a...



Erin


Všechno a všichni se zastavují v daném pohybu.
Já se vytrhávám Nathanovi a beru si od Lovce, který hlídal Stevea, zbraň.
Pokud si myslíte, že střílet do nehybného člověka, i když je to Nathan, je nějaký zážitek, musím vás zchladit. Je fajn, že se nemůže bránit, ale stejně to zvláštní pocit. Dvakrát Nathana střílím do srdce a čtyřikrát do břicha. Stejně jako Timothyho ho tahle zranění nezabijí. Ale určitě mu trochu zpestří život.
Přecházím po místnosti a naštvaná z činů, co provedl Nathan a jeho společníky střílím i dva Lovce. Ovšem jen jednou, u nich mám jistotu, že zemřou. Budu mít černé svědomí, vím to. Budu si to vyčítat. Ale až později.
Soustředím se na Damiana, Colina a jeho sourozence, Jodie a Seana a na to, jak je jaksi… přivést k životu.
Jsem si vědomá faktu, že čím déle čas plynout nebude, tím větší průser to bude. Lidé nejspíš nic neucítí, ani si toho nejspíš nevšimnout, ale když na deset, patnáct minut přestane plynout čas… absolutně nemám tušení, co za následky to může být.
"Damiane? Vnímáš mě?"
"Jo," mrká prudce. "Co to je? Jak si je… tys zabila Nathana?!"
"Vysvětlím ti to pak, hm?" Říkat, že ztrácíme čas, nemá smysl. "Vezmi děti, Jodie a Seana odsud. Zkus pročistit cestu, všichni jsou takhle… zmražení."
"Dobře." Damian si bere zbraň od druhého Lovce a já mu dávám čtyři zbylé náboje, aby mohl zneškodnit co nejvíce nepřátel. Podobně jako Damiana, děti a dvě hrdličky přivádím k životu Nicka, Alexe, Nickovu rodinu a Joshovo rodinu, Christiana a Daniellu. Doufám jen, že to zabere i takhle na dálku…
Zatímco Damien odchází, zbavuju Stevea ostrých a pevných provazů, které mu svazují ruce. Přitom si všímám, že sova na mé levé ruce trochu vybledla.
"Steve, prober se, no tak." Vyžaduje to další energii, jenomže čas už stojí asi tři minuty a já se začínám cítit ospale.
Steve se probouzí a div se mnou neprohazuje zeď. Jeho poslední myšlenou byla snaha dostat se z pout, než se čas zastavil.
"Jsi v pořádku?" starám se a on mě pouští.
"Ne. Asi mám halucinace. Vážně je Nathan mrtvý? A vážně se Arriane nehýbe?! Co se do hajzlu stalo?!"
"Uklidni se, prosím. Nathan není mrtvý. Nedokážu ho zabít. Ani já, ani ty. A co se stalo? Podívej se na hodiny."
Steve je dost rozrušený, proto hodinám nevěnuje jediný pohled, místo toho se snaží rozvázat Arriane.
"O-ona nedýchá!" Steve je hrozně roztěkaný a roztěkanost u něj vyvolává vztek. A když je vzteklý, nedá se s ním moc rozumně mluvit.
"Steve!" vyštěkávám a odtahuji ho trochu stranou. Ne, že by se zrovna nechal. Nelíbí se mu to, ale naštěstí je natolik při smyslech, aby se mi přímo nebránil. Pro mě by to dopadlo vážně špatně.
Nikdy jsem nepomýšlela na to, že budu muset Stevea uklidňovat.
"Dýchej, probůh! Ona není mrtvá. Jenom jsem zastavila čas, abychom mohli utéct! A teď potřebuju Arriane probudit, jako jsem to udělala s tebou a ostatními. Když budeš takhle mimo sebe, bude to naprosto k ničemu, potřebuju tvou pomoc!" Steve si mě zmateně prohlížím, ale jeho zelené oči už nejsou tak zakalené vztekem.
"Zastavila čas?" povytahuje obočí.
"Teď to neřeš, jo?" vracím se k Arriane, chvíli se soustředím a ona se 'probírá'. Ale s nepřítomným pohledem zůstává sedět na židli a jenom kouká před sebe.
Už šest minut čas neplyne.
"Steve, musíme jít." Během cesty ze školy zjišťuji, že Nathan z Arrianiných myšlenek udělal naprostou kaši. Všechno smíchal, něco odebral, přidal hrůzné zážitky, které ani nezažila. Má v tom takový zmatek, že jenom kouká před sebe a nic neříká, jenom nás následuje.
Ve městě se musím zastavit a na chvíli si oddechnout. Zamrzlé příšery kolem mě děsí, vypadají ještě děsivěji, než když se vám pokouší ukousnout hlavu.
V duchu si opakuji, že musím vydržet alespoň ke vchodu. Ale tohle zastavování času je asi to nejnáročnější z magie, co jsem kdy dělala. Nebudu to praktikovat moc často.
Cestou ke vchodu se střetáváme s Nickem a jeho rodinou.
"Erin, co ti je?" ptá se Nick.
"Jsem v poho." Po těchto slovech se čas zase dává do běhu a já si připadám, jako by mi z beder spadlo obrovské břemeno. Jako bych si mohla po dlouhé době pořádně vydechnout. Srdce mi buší o sto šest a jediným následkem tohoto pokusu je únava. Neskutečná únava, kterou ale přehlušuje krásný pocit, že jsem konečně něco dokázala. Že jsem pomohla přátelům a přelstila Nathana. "Tak vypadneme."
Cesta městem chladnou nocí je pro všechny mnohem náročnější, než bych tušila, ale odměnou nám je teplo domu a mamky kakao. Dům je plný. Přátelé a jejich rodiny postávají a posedávají skoro všude, ošetřují si rány, utěšují se, ale nikdo nemluví moc nahlas. Všichni jenom šeptají.
Dávám si rychlou horkou sprchu a házím na sebe mamky kraťasy a košili.
"Kde je Steve?" chci vědět.
"V pokoji pro hosty," říká mi mamka a pevně mě objímá. "Jsem na tebe moc pyšná, beruško!" Ještě víc mě tiskne k sobě, pak se odtahuje a já jí věnuji vděčný pohled.
Klepu na dveře a vcházím do pokoje, kde by měl být Steve. On sedí u Arriane, která leží na posteli. Steve na rozdíl od ní vypadá jako stoprocentní mrtvola.
"Můžu?" On jenom přikyvuje a já si sedám k Arriane z druhé strany. Znovu si jenom krátce prohlížím svou ruku. Sova už skoro splynula s kůží a vidět jsou jen bledé kontury.
Zaznamenávám, že Steve něco říká, ale bohužel mu nerozumím.
"Promiň… co si říkal?"
"Pomoz jí, prosím." Tón jeho hlasu mě zasahuje. Nikdy jsem ho neslyšela někoho ho něco prosit. A už vůbec ne takovým zlomeným hlasem. Každý má svou slabinu. Steve, jindy působící jako někdo, kdo se nebojí, má největší strach o Arriane.
"Udělám, co budu moct. Ty se běž zatím dát do kupy, protože Arriane tě bude potřebovat."
"Pokud…"
"Žádný takový. Jdi." Steve dál neprotestuje, jen se sklání k černovlásce na posteli, dává jí pusu na tvář a odchází.
I když se na zázraky necítím, dostávám se jí do hlavy a rychle se zase vracím do reality.
Klid, Erin. Nádech a výdech.
Nevěřila jsem, že Nathan odstraní všechny její vzpomínky na Stevea. Jenomže on to skutečně udělal. On odstranil všechny její vzpomínky na něj. Kdyby se teď probrala, nepoznala by ho. Možná by ho i napadla, přeci jenom je to Lovec.
Dokážu jí dát psychicky popořádku, ale nemůžu jí dát do hlavy něco, co neprožila. Ne proto, že bych to neuměla, ale proto, že to problém vůbec neřeší. Navíc mi to přijde maximálně zvrácené. Oni toho spolu zažili tolik… Prostě jí nemůžu všechny ty krásné zážitky nahradit lžemi.
Asi tři hodiny se snažím dát dohromady roztrhané a neúplné vzpomínky. Celkem se mi to daří, protože si sama neumím představit, jaké by to bylo přijít o všem, co jsem doposud prožila. V duchu pořád myslím na Stevea, který se jako duch objevuje v pokoji. Vypadá o trochu líp.
"Ruším?"
"Ne, v pohodě."
"Hele, Erin, omlouvám se. Fakt to se mnou nějak zametlo, připadám si jako idiot."
"Ale prosím tě. Ty se mnou máš pětkrát více práce, než kdy já s tebou. Každému to někdy ujede," usmívám se a on mi úsměv opětuje. Vypadá odhodlaně.
"Jak to jde?"
"Celkem dobře," koušu se do rtu. "Steve, Nathan jí toho provedl hodně. Ale bude určitě v pořádku. Ale ty… vzpomínky na tebe jsou pryč."
"A vy?" ptá se bez mrknutí oka.
"Nás si pamatuje," šeptám. "Nathan chtěl skrze Arriane ublížit tobě." Víc ublížit mu může jen tím, že jí doopravdy zabije.
"Bude si vás pamatovat… alespoň nebude sama." Steveův pohled mi říká, že ji stejně neopustí. Ale ranilo ho to. Hodně. Vlastně se mi zdá, že po tomhle už Steve nebude ten starý pitomeček jako dřív. Steve zase odchází a znovu se ponořuji do Arrianích myšlenek a vzpomínek.
Zaznamenávám maličkou vibraci. Po tváři se mi nevědomky rozlévá úsměv.
Ona to zvládla. Nechápu, jak jsem si toho mohla nevšimnout! Je to tak… do očí bijící a já si toho všimla až teď. Až potom, co jsem Steveovi řekla, že si ho Arriane nebude pamatovat.
Arriane si vytvořila jakousi hradbu kolem nějakých svých vzpomínek. Nevím jakých, ale naděje mě neopouští. Tu hradbu obklopuje Nathanova černá moc
Mám nepopsatelnou radost, když zjišťuji, že za tou hnusnou magií jsou vzpomínky právě na Stevea. Moc jich není, ale nejspíš jsou to ty nejdůležitější, jako když se setkali, utíkali společně od Jamese… Raději si těch vzpomínek snažím nevšímat, je to jejich soukromí a já nemám právo vědět o nich.
"Steve?" Lovec sedí venku jenom v tričku a kouká na padající sníh. Musí mu být šeredná zima, ale nic nedává najevo. Vlastně se tváří celkově zvláštně. Jasně, má smutné oči, jinak vypadá celkem bojovně. Asi myslí na ten film Padesátkrát a stále poprvé… asi vymýšlí plán, jak se s Arriane znovu sblížit. "Arriane bude v pořádku. Kompletně. Ví o tobě a bude si tě pamatovat." Steve vystřeluje na nohy a v očích se mu leskne malá jiskřička naděje.
"Jsou jako diamanty. Nemůžeš je vyrobit, musíš je najít."
"Tys jí nějak do hlavy nasadila něco, co…"
"Ne," směju se. "Prostě jenom oblafla Nathana a…" Steve se ke mně vrhá a zuřivě mě objímá.
"Díky," šeptá mi do ucha. Po tomhle výlevu radosti cítím, jak se mi podlamují kolena. Posledních pár hodin jsem prakticky jela na zásobu energie, kterou jsem ani neměla. Na nohách mě držela akorát vidina skleslého Stevea a kamarádky s potrhanými vzpomínkami. Teď je ale všechno v normálu a já si můžu jít konečně lehnout.
Steve je sice známý svou nestálou náladou, ale teď jsem za ni ráda. Teď Steve doslova září a všem by mohl rozdávat plno energie.
I přes tu všechnu snahu a soustředění mi v hlavě bliká poplašný majáček. Timothy je stále pryč. Začínám chápat, když mi říkal, jak šíleně se cítil, když jsem byla pryč já. A to hned dvakrát.
Steve nejspíš odhaduje, jakým směrem se ubírají moje myšlenky, a povzbudivě mi tiskne ruku.
"Docela bych se divil, kdyby nebyl na cestě domů," povídá mi.
"Je vážně zraněný. Nějakou dobu potrvá, než se tu objeví. Navíc v žádné lékařské příručce nenajde moc rad k ošetření probodnutého srdce."
"Vylíže se ze všeho, ať je to chřipka, nebo nůž v srdci. No, i když… chřipka je celkem zákeřná." Musím se usmát. "Řeknu všem, aby tě nikdo nebudil."
"Díky. Ale kdyby něco…"
"Už si poradíme," mrká na mě. "Udělala si mnohem víc, než si kdy musela. Vlastně si nemusela dělat nic. Uvědomuješ si vůbec, že jsi hrdina? Bez tebe by byli všichni po smrti. Nejspíš včetně mě. Víš, jsem rád, že jsem ti tenkrát v Norsku, v té kavárně, když jsme se viděli poprvé, nezakroutil krkem," zubí se.
"To bys stejně neudělal. Vypal," usmívám se a on odchází.
Jo.
Když jsem se s ním setkala poprvé, právě toho jsem se bála. Vlastně jsem měla strach ze samotného Stevea.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | E-mail | Web | 26. února 2013 v 10:10 | Reagovat

Jsem moc ráda, že je Arriane v pořádku. Škoda že Nathan nešel zabít, ale stejně se mi to moc líbilo.
Ale fakt by mě zajímalo, kde se to vlastně Timothy octl a co se mu tam stane.
Jinak víc DH mi vyhovuje. Vždycky jsem nejvíc napnutá u nových povídek, protože tam ještě nevím co a jak, a strašně se to chci dozvědět.

2 Dany Dany | Web | 26. února 2013 v 13:13 | Reagovat

Vidím dobre ten čas? :DDD

Skvelá kapitola, úplne mi bolo Steva ľúto, že Arriane si nič nepamätala, ale keď Erin objavila tie spomienky, juchuchu :)) Keď je kapitola s Timothym, tak chcem Erin a keď s Erin tak chcem Timothyho, jooj, čo s nim je? Ako s dostane späť? Ja už chcem big love story :D konečne oni spolu a žiadne problemy. Prosím, urob mi tú radosť :)) (A)
príjemné spestrenie informy :D sedim tu ako na ihlach či ma nahodou neprichyti profka a k tomu kvoli deju tejto kapitoly :D

inak DH nečitam (prepač) čiže ja som skôr za rýchlejšie ož :D alebo mi to je jedno :DD

3 Adam Adam | Web | 27. února 2013 v 16:12 | Reagovat

Nejlepší systém by bylo jedno OŽ, jedno VS a jedno DH a takhle dokola ;)
jinak kapitola bezchybná (kolikrát jsem to už jen napsal...) a vůbec divná není ;)

4 Vicky Vicky | Web | 28. února 2013 v 21:30 | Reagovat

to bylo chytrý, zastavit čas, jenom se obávám Nathanovy reakce :D Ten asi nebude tak happy jako já, že Erin a její přátelé vyvázli. :) Aspoň ale, že na chvíli mají klid. -.-"
Steva mi bylo hrozně líto, nechtěla bych ho vidět takhle zhrouceného. :( Sterriane = BIG EPIC LOVE 4EVER :'DDD Tyhle dva jsem si docela oblíbila. ;) Ach jo... nenapravitelný Steve; Mluví se o probodnutém srdci a on si vytasí na pomoc "zákeřnou chřipku".
Docela dost mě štve, že Nathan je tak nějak "nezabitelný", ale však oni na něco přijdou..., že jo??? :O Snesu zlý postavy, ale Nathan mi tedy v téhle roli k srdci nepřirostl. :'D Ať odpočívá v pokoji. >.<
No, systém přidávání kapitol nějak neřeším, vždycky čtu se stejným nadšením všechno, co se tu objeví, takže je to na tobě. :) Z vlastní zkušenosti vím, že když se budeš snažit něco přidávat víc než ostatní, půjde ti pravý opak. :D Takže je mi to jedno... i když nebudu zapírat, že se mi po OŽ stýská :))

5 Alexis Dark Alexis Dark | Web | 1. března 2013 v 11:33 | Reagovat

Super... Trochu mi vadí, že je to takhle na části a rozhodně bych nebyla proti, kdybys OŽ zveřejňovala častěji, ale mám ráda i Děti hvězd, takže mi to ani moc nevydí a stejně nemám moc času na čtení... Bohužel... -_-"
Jinak kapitola se mi líbí. Je to taková volná pauza po tolik akce. hrdinové si zřejmě musí odpočinou. Je fakt, že tahle část neodpovídá tvému stylu, ale je to docela dobrý a člověk se do toho lehce začte, takže i nestěžuju :DDD Je to dobrý, ale i přes to si nedovolím nepodotknout, že Erin na Timíka pomyslela jen krátce :DDD

6 Tigris Tigris | Web | 2. května 2013 v 21:09 | Reagovat

Uff, všichni žijí. :D:D Ale možná bych neměla tak jásat, ještě z toho zdaleka nejsou venku. :D
Kapitola mi nepřipadala divná, líbila se mi. :)
Jinak k vydávání Tvých ostatních příběhů se nevyjadřuji, jelikož jsem je ani nezačala pořádně číst. Ráda bych, jenže jsem ráda, že se čas od času dostanu aspoň k OŽ. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama