Duben 2015

DH 2- 20.kapitola 3/3

28. dubna 2015 v 21:08 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
"Ne, ale musíme zařídit ta povolení a Phil si myslí, že to po dobrém nepůjde. Bude lepší, když zůstaneš tady."
"Buďte opatrní."
"Vy taky. Budeme se snažit být co nejdřív zpátky."

DH 2- 20.kapitola 2/3

28. dubna 2015 v 21:01 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Naše pasy a víza si prohlížejí dlouho. Pak nám jeden z vojáků říká, že pro nás přijede auto a tím nás převezou přes most. Tak čekáme.
A čekáme.
Po dvou hodinách přichází jakýsi vyšší chlap, který nám sděluje, že na druhou stranu hranice se dostaneme jen autobusem. Který jede zítra. Pohraničníci nám jakožto vzácným hostům nabízejí, že můžeme přespat v jednom z domečků a Phil neodmítá. S radostí si později sundávám šátek a prsty si prohrabuju vlasy. Nedaří se mi ale usnout. Kolem maličké budovy slídí divocí psi a já se co nejvíc zachumlávám do svého spacáku a snažím se nevšímat kroků a škrábání psů.
Ráno se nám daří vměstnat se do dlouhého starého autobusu, který je přeplněný lidmi a jejich zavazadly. Držím se u Coltona co nejblíže to jde, v přítomnosti tolika lidí v cizí zemi se necítím vůbec dobře.

DH 2- 20.kapitola 1/3

28. dubna 2015 v 20:58 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Zdravím po docela dlouhé době. A omlouvám se, že to tak trvalo, holt to někdy nejde tak, jak bychom chtěli, určitě to znáte. Nemám ráda horka, ale po dnešku bych trochu tepla ocenila :D No, v pátek nám začíná MS v hokeji. Kdo se těší, ruku nahoru! Já se nemůžu dočkat. Bylo by fajn kdybychom vyhráli, když už se to koná doma, ale to je ještě daleká budoucnost :D Na zápas se bohužel nedostanu, ceny lístků jsou k pláči a jednoduše bych za to takové peníze nejspíš ani nedala. Možná jendou, až budu v balíku. Teď jsem chudý student :D Co vy? Těšíte se? Faint? Připravená na hokejovou horečku?

PS: V téhle kapitole je dost pojmů ze středního východu a trocha ruštiny. Chci vám jen říct, že jsem si všechny ty věci nevycucala z prstu, tak velkou fantazii nemám :D Všechna ta cizí skova jsou existující a když jednou pojedete do Afgánistánu, třeba se budou hodit nebo jenom budete moct zamachrovat na zemáku :D Všechna města existují a jsou přesně na místech a slouží přesně k účelu, k jakému jsem popsala.

PS2: Zodpovědnost za všechno, co se stane, nepřijímám :D

Happy B-day, tygře!

9. dubna 2015 v 22:01 | Erin
A je to tady zase.
Přijde mi to jako měsíc, co jsem psala článek s tím samým názvem a říkala jsem si, že se těším na ty další, pětka už je přeci jenom taková pěkná, zakulacená. Upřímně mě to ale trochu děsí. 5 lět už je nějaký čas a když si vezmu, že jsem blog založila ve třinácti letech... uf. Ve starších článcích se projistotu nehrabu... :D

Na místě by bylo poděkování všem, kteří na blog kdy zabloudili, něco početli, pochválili, zkritizovali-cokoli. Takže děkuju!
No a pak by na druhém místě bylo vyznání z "hlubi mého přecitlivělého srdce"...

C.V.O.K.

Faint

Iva*

Káťa

Briella

Seléna

Ženy moje drahé... kdybych mohla, nechala bych si vašimi jmény vydláždit chodník před domem abych dala najevo, jak moc pro mě znamená všechno, co děláte, co píšete. Říká se, že člověk by měl psát hlavně pro sebe. Jasně, proč ne. Ale když víte, že někdo oceňuje a líbí se mu vaše práce, je to nepopsatelný pocit. Návaly motivace potom, co čtu vaše komentáře, jsou gigantické. Psaní je moje terapie na všechny neduhy a smutky (však víme o co go, hm? :D). Můj mozek trochu vynechává asi od středy, kdyby něco nedávalo smysl, tak se ozvěte. Každopádně... mám rozepsané tři příběhy, každý čte něco a já jsem neskutečně vděčná za každé jedno přečtení. Nedávno jsem se přihlásila na Wattpad a ta aplikace je neskutečně boží, ale má jednu chybu, a to její uživatele. Jak na blogu funguje takové nepsané pravidlo, že když někdo čte vás, vy se na jeho blog alespoň podíváte a čtete taky, tak to tam nefunguje. Proto jsem taky tak ráda, že vás všechny mám, že píšete, prožíváte příběhy a všechno, co se děje, se mnou a se všemi postamavi, brečíte, smějete se, nechápete a tápete... Díky, díky, díky. Jak jsem říkala před pár dny, jste moji strážní andělé!

Tak hezké 5. narozeniny!


DH 2- 19.kapitola 2/2

4. dubna 2015 v 21:38 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Na tohle moc nejsem. Nějaká taktika nebo plánování, to není pro mě. Nevím, kdo po mě vystřelil a ani odkud. S největší pravděpodobností Eliot, ale to nemám jisté a směr jsem jakž tak schopná určit podle toho, kam dopadla barva. Ale to je tak všechno. Kdyby chtěl, vyřadil by mě ze hry hned. Jsem si jistá, že mě kulička s barvou minula schválně. Očima pátrám po svém okolí, ale nevidím nic, co by připomínalo lidské tělo, tvář nebo alespoň končetinu. Ráda bych uměla člověka najít podle toho, jaké cestou zlámal větvičky a jaký dýchal vzduch. Ale neumím to.
Vůbec se mi nechce se hýbat. Ale mám pocit, že ten výstřel byl něco jako varování. Dělám krok dopředu, ale u mých nohou se rozprskává modrá barva. Fajn. Možná jsem v tomhle směru k ničemu a Eliot se baví, ale nebudu dělat, co po mě chce. Rozbíhám se směrem k padlému kmeni a zaléhávám na zem dřív, než mě by mě stihla sejmout další vystřelená kulička. Dalších několik minut nehnutě ležím na zemi a skrz holé větvě sleduju svoje okolí. Snažím se soustředit na okolí a přijít na to, odkud střílel.

DH 2- 19.kapitola 1/2

4. dubna 2015 v 21:06 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Zdravíčko. Jak se připravujete na Velikonoce? Já je moc nemusím, ale zase... jednou za rok se to dá přežít, no ne? =) Sice nám tak trochu mrzne, ale to není starost holek. Takže ať si chlapi pěkně vymrznou... :D Navíc se blíží významný datum- za pět dní to bude přesně pět let, co vyšel na tygrovi první článek. 5 let. To znamená, že jsem blog založila, když mi bylo třináct... zdá se mi to neuvěřitelný. Každopádně dost keců, sem s další kapitolou. Užijte si ji, čeká nás velké dobrodružství :)