Červenec 2015

DH 2- 24.kapitola 3/3

29. července 2015 v 17:16 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
"Lori!" Je to Ken, který mě popadá za loket a nutí zalehnout vedle něj. Míří skrze mezeru mezi stoly a vystřeluje. Pak se posouvá od mezery trochu dál a přísně si mě prohlíží. "Co tady do hajzlu děláš?!" Všímám si, že má ruce a oblečení od krve. Nejspíš někoho ošetřoval.
"V jídelně jsou dva povstalci a Eliot je tam sám. Dej mi zbraň." Zní to absurdně. Že bych zrovna já měla hrát komando, které Eliota vysvobodí ze sevření Afghánců? Těžko. Jenomže panikařím a nic jiného mě nenapadá.

DH 2- 24.kapitola 2/3

29. července 2015 v 17:14 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Ocitám se uprostřed tmavé místnosti. Na židli sedí spoutaný Ross, Colton a Samuel. Všichni mají ruce svázané ostrým provazem, který jim rozdírá kůži na zápěstí do krve. Jsou pomlácení a malátní. Možná jim něco píchli, možná je to jenom únavou a špatnými podmínkami. Bude zázrak, jestli něco pili nebo jedli. Najednou ani nevím, jestli jde o sen nebo ne. Nejsem si ničím jistá, protože jsem svým způsobem mimo, to, co vidím, mi nedovoluje soustředit se na něco jiného.
Do místnosti přichází povstalec. Jediný, kdo reaguje, je Ross. Jenom ale zvedá hlavu a dotyčnému věnuje vzdorovitý pohled. Povstalci do obličeje nevidím, protože má přes pusu a nos černo-bílý kostkovaný šátek. V ruce drží kbelík s vodou a tu na všechny tři vylévá. Teď už k vědomí přichází i Samuel. Colton má dál zavřené oči a hlava mu padá ke straně. Další povstalec vchází do místnosti a vychutnává si doutník. Něco prohazuje persky směrem k Rossovi, ale on jenom kroutí hlavou. Nemám tušení, zda mu Ross rozumí nebo ne. Ale muž k němu přichází blíž a doutník mu rozžhaveným koncem tiskne na rameno. Ross sebou trhá, ale mlčí. Nechápu, proč je drží. Žádné důležité informace přece nemají. Nebo ano?

DH 2- 24.kapitola 1/3

29. července 2015 v 17:10 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Všem, co tady jsou a čtou :))

DH 2- 23.kapitola 3/3

21. července 2015 v 22:05 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
"Chci ti jen říct, že lži se ti nevyplatí. Věk na vězení sice ještě nemáš, ale už takhle jsi v pořádném průšvihu."
"Vězení? Tohle všechno je nedorozumění a…"
"Jenom klid," přerušuje mě Ken. Přemýšlím, jestli náhodou nemá nějaký psychologický výcvik.
"Tvoje jméno?" začíná se vyptávat.

DH 2- 23.kapitola 2/3

21. července 2015 v 22:03 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
"Jsi blázen," dostává ze sebe unavený úsměv. Nechávám ho, aby se o mě opřel, a já si představuju, jak mi Eliot v organizaci píchl morfium proti bolesti.
Nic mě nebolí, nejsem unavená, opakuju si v duchu, abych tomu uvěřila já i moje tělo.

DH 2- 23.kapitola 1/3

21. července 2015 v 22:01 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Aloha!
Tak jsem bez brigády vydržela asi týden a našla jsem si novou práci, s mnohem lepšími pdomínkami (lidskými :D) Začala jsem pracovat v Bubble Tea v jediném obchodním centru (pokud se tomu tak dá říkat) v našem městě. Doufám, že tam dokážu ještě vydřít peníze na zájezd do Holandska, ale uvidíme, uvidíme :3 Každopádně přináším další kapitolu Dětí hvězd, vyjadřovat se nebudu. Jen že jsem moc ráda, že to někdo čte a každému patří můj veliký díky! :)
Užívejte prázdniny!

DH 2- 22.kapitola 2/2

12. července 2015 v 18:20 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
"Jo." Neskutečně to bolí, ale nemám náladu cokoli řešit. Na to jsem moc unavená.
"Ukaž, ošetříme to." Přikyvuju a mám v plánu si rozepnout košili, ale stejně jako s řetízkem- moc se mi klepou ruce. Takže mě Eliot znovu zachraňuje a pomáhá mi. Jeho ruce se neklepou. Košile představuje jeden z menších problémů, protože mám pod ní ještě tričko. "Zvedni ruce." Snažím se, ale levá ruka mi to nedovoluje, aniž bych se zalykala bolestí. "Fajn, lehni si." Dělám, co po mě chce, a nic neříkám, když tričko nožem prořezává. Takhle už se k ráně dostane. "Zatni zuby." Rychle látku odtrhává, zaschlá krev udělala svoji práci. Eliot z velkého vojenského batohu vytahuje vybavenou lékárničku a začíná mi z rány otírat krev.

DH 2- 22.kapitola 1/2

12. července 2015 v 18:18 | Erin |  Děti hvězd- písečné slzy
Zdravím všechny zbloudilé duše.
Omlouvám se za tak dlouhé ticho, co na blogu nastalo. Neříkám, že nebyl čas, ale spíše chuť a nálada. Od prvního června jsem jela v jednom kole. Nejdřív třídenní biologická exkurze, dopisování a prezentování a obhajování seminárních prací, uzavírání známek, pak jsme týden jeli se školou na vodu a hned dva dny na to přijeli němečtí výmění studenti, se kterými jsme absolvovali dva výlety do Prahy. V pátek jsem dostala vysvědčení (poslední normální, příští rok snad už to maturitní O.o), v sobotu se šla rozloučit s jednou skupinou přátel a on neděle do včerejška vstávala ve 3:00, abych od pěti ráno mohla pracovat na poli v Německu a sbírat jahody (y). Takže poměrně hektický měsíc a půl, řekla bych. Jsem ráda, že teď si můžu hezky užívat další prací, sice neplacenou, ale dělanou od srdce :D :) Takže asi tolik k mému záseku. Já doufám, že přes prádzniny nic takového už nebude hrozit.

Kapitolu věnuji FAINT a jenom Faint. Děkuji, žes zůstala.
Snad nebudeš mít moc problém navázat na předešlý děj...