kapitola 32 2/3

18. ledna 2017 v 23:26 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr
"Co s ní?" vyjíždím hned a strkám ruce do kapes od bundy, aby nebylo vidět, jak zuřivě zatínám ruce v pěst.
"Měsíc ji nikdo neviděl. Máme na vás pár otázek." Pohlížím na hodinky. To je za méně jak osm hodin. Paráda.

"Budu tam. Teď mám ale jinou práci."
"Samozřejmě," přikyvuje a odchází.
"Je to kámoš," komentuje Steve starostu a jeho slova.
"Spíš osina v zadku. Musím se ho zbavit."
"Noma problema!" kření se zákeřně a já mu dávám pěstí do ramene.
"Zbavit ho funkce, ne ho stáhnout z kůže, idiote!"
"Však nic takového bych mu neudělal!" hájí se Steve, ale jeho oči říkají, že stahování na mysli sice neměl, ale něco hodně podobného. "Kam je hodláš všechny dát?"
"Do tělocvičen."
"To se bude muset z poloviny zrušit vyučování."
"Jo, ale ve městě třetina domů nestojí a venku by za chvíli zmrzli. Navíc je takhle budu mít pěkně pod dohledem." Potřeboval bych se rozpůlit, aby půlka mého já mohla být v tělocvičně a pomalu to tam začít organizovat, a druhá půlka u brány. Řeším to ale méně brutálnějším způsobem, než půlením. Stevea a všechny, co dělali na bráně, posílám se skupinou Lovců do tělocvičny, aby Lovci nemuseli čekat venku a mrznout. A jde jich tolik jenom čistě kvůli bezpečnosti. Řekl bych, že v mojí přítomnosti by si netroufli dělat blbosti, ale musí projít skoro celé město, aby se dostali do školy.
Veškerého papírování se ujímám já, což už tak pomalou práci ještě víc zpomaluje. Brzy mi naštěstí přichází pomoct Arriane. Kolotoč se znovu spouští- zapisujeme Lovce, zabavuje jim zbraně a prohledáváme jejich věci.
"Já vím, že je to blbá otázka, ale jak se máš?" ptá se opatrně, ale přímo. Ukazuje rodině Lovců, že se zatím mají jít schovat do té poloviny strážní budovy, která ještě stojí. Lepší, než čekat venku.
"Dokud mám co dělat, tak fajn." Ve zbytku času je to poměrně zoufalé, ale to nahlas samozřejmě neříkám.
"Víš, že vždycky…" přestávám ji poslouchat, protože mě polévá známý varovný pocit, že se něco hodně brzy posere. Něco se stane. A vždycky, když jsem měl tento zlý pocit, někdo skončil v pytli na mrtvoly… Očima kontroluju svoje okolí, ale nic kromě desítek Lovců, podezřele nevypadá. Ne, od nich rozhodně nebezpečí nepřijde.
"Dej mi moment," žádám ji a trochu se vzdaluju. Do mobilu vyťukávám Mikkelovo číslo. Jako vždycky to zvedá skoro okamžitě. "Mikkeli, potřebuju tě u brány. Nechci tě tahat z postele, ale…"
"Nespím. Za chvíli jsem tam."
Vracím se k Arriane a vysvětluju jí, co se děje. Už jsem se naučil tenhle varovný signál nepotlačit, ale spíš na něj reagovat. Jakkoli, i když nikdy nevím, co přijde.
Mikkel přichází do pěti minut a vypadá snad ještě hůř, než já. Erin mi mockrát vyprávěla, že je spojovala se čtyřlístkem- ona, Mikkel, Joshua a Tobias, kamarádi od dětství. Jenomže Erin a Joshua neví, že nějaký Mikkel existuje a Tobias je mrtvý. Jejich čtyřlístek se totálně rozpadl, Nathan ho zadupal do země, nikdo ho už znovu neslepí. A Mikkel je jediná část, která zůstala. Nikdo blízký mu nezůstal.
I jemu přeříkávám, co mám v plánu, ale Mikkel s Arriane po sobě hází jeden pohled a mě je hned jasné, že budou protestovat.
"Měl bys zůstat ve městě," prohlašuje Arriane rozhodně.
"Jo. A já půjdu zkontrolovat Erin," přikyvuje Mikkel.
"Ale…"
"Nenuť mě použít násilí," škaredí se Arriane a já ukazuju prázdné ruce. Musím si vybrat. Erin nebo město. Mám příšerný strach, že udělám chybu. Vyberu si Erin a Nathan zaútočí na město, zůstanu tady a možná půjde po Erin. Do hajzlu.
"Nemůžeme ti to zakázat," pokouší se Mikkel uvést její slova na jinou míru. "Ale lidi tady tě potřebují." Chci namítnout, že Erin mě potřebuje taky, ale… to není pravda. Už ne. "Jakmile budu mít podezření, že je něco zle, dám ti vědět." To je sice pěkné, ale nedostanu se tam včas. Bez přemisťování nemám šanci zasáhnout v Oslu, když zůstanu tady. A jestli se Nathan vrhne po Erin, Mikkel ji neochrání. Na druhou stranu si ale říkám, že to samé jsem si myslel o Erin a Joshovi. Svým způsobem se Nathanovi zvládli ubránit.
"Fajn, ale dávej na sebe pozor, prosím," žádám ho naprosto vážně. "Vezmi ze strážní budovy ze skladu dva komunikátory, jenom tak tě odejít nenechám." Netrvá mu to ani dvě minuty, nastavujeme komunikátory na stejnou frekvenci, Mikkel kontroluje, že má plný zásobník a v zápětí se ztrácí za bariérou.
"Hej, bude v pořádku," dloube mě loktem do žeber černovláska vedle mě. "Lukas s Damianem jí nepřetržitě sledují, teď se k nim přidá i Mikkel. A Joshua se taky bude prát, když bude třeba," snaží se mě povzbudit a zároveň prohledává batoh asi dvacetileté Lovkyně. Zase jí ho vrací a obrací se na mě. "Bude to znít zle, ale to si běž vyřídit se Stevem, má na mě špatný vliv. Dost bych se divila, kdyby Nathan něco s Erin zamýšlel. On už dosáhl svého a… zapomnění je horší než smrt."
"Říkáš, že kdyby jí zabil, bylo by to lepší?"
"Pro tebe rozhodně," odpovídá s brutální upřímností a nutí mě uhnout očima. Říká se jí to hodně těžko, panebože, vždyť ona by dala za Erin obě ruce do ohně, aniž by hnula brvou. Jako jediná věřila, že se vrátí poté, co se Erin trochu netrefila a přistála v Los Angeles místo v Londýně. Kdyby Erin zemřela, asi bych zabil Nathana, a pak se šel zahrabat někam hluboko. Nevím, jestli by to bylo lepší, ale rozhodně jiné. Časem by to přebolelo a možná bych znovu začal žít jako normální člověk. Takhle nemám šanci, protože vím, že ona tam někde venku je. Směje se, pláče, chodí do školy, na tréninky, má obyčejný život, do kterého já nezapadám a ani zapadat nebudu. Ale radši se celý zbytek života budu koukat, jak je šťastná s někým jiným a tiše trpět, vzpomínat a snažit se utopit bolest v alkoholu, než abych jí měl na hrob nosit květiny.
Znovu se vrhám do zapisování Lovců, ale nesoustředím se. Tady ve městě nikomu nic nehrozí, bariéru Nathan jenom tak neprolomí. Takže nevidím důvod, proč by měl útočit tady. A Erin je pod dohledem. Teoreticky bych se měl uklidnit, ale nejde to. Jestli mě jednou něco zabije a nebude to Nathan, tak bezmoc. Očima pátrám po nebezpečí, které nepřichází, ale já ho doslova cítím ve vzduchu.
Je to čtvrt hodiny, co Mikkel odešel, když vzduch protíná řev, který mám spojený se strachem. Po zádech mi přejíždí mráz a na rukách se objevuje husí kůže. Ani člověk, ani zvíře.
Skoro převracím stůl, když vyskakuju na nohy. Bez ohledu na pověst Lovců se všech zmocňuje panika a začínají se cpát za bariéru šíleným templem. Já se naopak chci prodrat dopředu, protože ne všichni Lovci se stihnou dostat do bezpečí kouzelné stěny, která nic a nikoho nepustí dovnitř a od mého vylepšení ani ven.
Žádný masakr dneska nebude!
Dostávám se ven a stavím se mezi skupinu zbylých Lovců a černé obrovské monstrum, se kterým už jsem jednou čest měl. Dá se říct, že nás tahle stvůra vytáhla z problému, když mě s Erin převáželi vojáci na jinou základnu a chtěli z nás tahat informace. Tehdy to rozpáralo auto a zabilo nejspíš všechny vojáky.
A teď je to tady znovu. Tenkrát jsem se schovával a skutečně jsem se bál jako nikdy v životě. Na vteřinu se mě i teď zmocňuje panická hrůza a zůstávám jenom civět. Ale něčí výkřik mě vtahuje zpátky do reality a strach už k sobě odmítám pustit.
Mezi mnou a tou stvůrou se vztyčuje obrovská zeď z ohně. Monstrum začíná vydávat agonické skřeky a já si musím zakrýt uši, aby se mi neroztekl mozek.
"Běžte, dělejte!" snažím popohnat posledních pár Lovců, kteří se stále nedostali za bariéru. Musím se soustředit na oheň i na zeď, aby vůbec někoho pustila dovnitř.
To stvoření napůl hoří, čekám jenom, kdy se pokusí utéct. Ale to se neděje. Najednou vyšlehává ocas a podtrhává mi jím obě nohy. Cítím, jak oheň rychle propaluje do džínů díru a dostává se i na kůži. Bolest ale necítím, protože na ni není čas. Mám co dělat, abych se vyštrachal na nohy a vyhnul se další ráně ocasu. Oheň pomalu skomírá a zdá se, že příšeře moc neublížil, jenom vytočil.
Očima kontroluju situaci. Všichni Lovci už jsou za bariérou.
Potřetí nestíhám ocasu uhnout. Zasahuje mě rovnou do hrudníku. Slyším, jak praská několik žeber a po nárazu do stromu začínám vidět rozmazaně. Někdo vykřikuj a ukazuje mým směrem, ale já nejsem středem zájmu. Je to velká černá obluda se zuby a drápy jako žiletky, které se sápe k nejbližším Lovcům. Bariéra je volná, protože jsem ji ještě neuzavřel. Jakmile se svět trochu zaostřuje, vracím bariéru do původního stavu a nestvůře to usekává tu hnusnou obrovskou pařátu v půlce její délky. Opět se nikdo nedostane dovnitř.
Ta černá bestie řve jako zběsilá. Z rány se vyvalují litry lepkavé černé tekutiny, která se normálně chová jako kyselina. Stéká po stěnách bariéry a zanechává za sebou černou cestičku. Jakmile hmota ztuhne, už vás nepoleptá.
S velkým úsilím se zvedám a pokouším se vymyslet, jak se jí zbavit. Znovu se pokouším bojovat ohněm - všechna zvířata se bojí ohně. Ale zrovna tohle stvoření nelze považovat za normální zvíře. Oheň ji jenom rozčiluje. Po třetí dávce horkého vzduchu a plamenech, se s řevem prohýbá, napíná křídla a ohromnou rychlostí mizí ve tmě.
Nečekám, až mi dá druhou šanci a mířím rovnou k bariéře. Nevím odkud, ale najednou se vedle mě objevuje Arriane a přehazuje si mnou paži přes rameno a nutí mě trochu přidat.
"Arriane…"
"Teď na přednášku není čas, fakt ne!"
"O to nejde, ale kurevsky to bolí, zkus být trochu něžnější."
"Vtip?"
"Snažím se."
"Otočte se! Vrací se!" volá na nás Ash, ale nestíháme zareagovat. Je prostě moc rychlá. Arriane schytává ránu do ramene. Na zem padáme oba, Arriane na mě a já musím zatínat ruce v pěst. Loket v žebrech není nic příjemného a už vůbec ne, když jsou zlámaná.
"Hej, zvedej se," pomáhám Arriane na nohy a uvolňuju bariéru, abychom mohli projít dovnitř. Ale ta svině znovu útočí ocasem, podtrhávám nám nohy a omotává ocas kolem našich kotníků a stahuje blíž k sobě. Převaluju se na záda, vytahuju nůž a zabodávám ho rovnou do ocasu, kterým nás drží. Hned povoluje, ale už je nepříčetně vytočená. Asi patnáct Lovců vystupuje z hranice bariéry a začínají do příšery šít všemi možnými zbraněmi. Ash neustále přebíjí brokovnici a kropí to monstrum jako smyslů zbavený. Příšera znovu roztahuje křídla a mizí nad lesem. S Arriane a Lovci, kteří stvůru zahnali, zalézáme za kouzelnou hradbu a hned ji za námi uzavírám. Všude jsou vyděšení Ochránci a Lovci, kteří nám uhýbají z cesty a tvoří cestu směrem k lékařům. Já se ale zastavuju.
"Mikkeli," povídám do komunikátoru, kterému se jako zázrakem nic nestalo, "jsi už v Oslu?"
"Ne, chybí mi pár minut cesty."
"Tak se zastav a schovej se. Zapomeň teď na Erin a někde se schovej. Nathan nás překvapil a po lese se pohybuje černá obluda velká jako kamion, která mi právě dala slušně přes držku. Dojdeme si pro tebe." Zapomeň na Erin - vážně jsem něco takového řekl?
"Je někde kolem," šeptá Mikkel. "Rádiové ticho." Mikkel nebude další. V žádném případě! Přestávám si všímat komunikátoru a dodržuju ticho, které po mě Mikkel chce.
"Dobrý?" starám se o Arriane, u které už je Steve.
"Snad, ale musíme na rentgen, abychom vyvrátili zlomeninu pažní kosti. Vy byste měl jít s námi," doporučuje mi doktor. "Nevypadáte vůbec dobře."
"Na to teď není čas."
"Jste zraněný…"
"A on může být mrtvý. Píchněte mi koňskou dávku morfia a něco udělejte s těmi žebry. Pak, až přivedu Mikkela, se možná stavím na rentgen." Než doktor odměří dávku morfia, ptám se Arriane, jestli chce vyléčit. Mohl bych to vyřešit rychle, ale ona odmítá s tím, že vyléčit ji můžu, až se vrátím s Mikkelem. Dostávám morfium, které by mohlo zabrat i na mě a doktor mi stahuje žebra elastickými obinadly. Víc pro mě momentálně udělat nemůže. Beru si od Ashe brokovnici a do kapes si cpu náboje.
"Jdeme?" staví se vedle mě Steve s RPG-75, protitankovou zbraní na granáty ráže 68mm. Tohle udělá díru do pancíře tlustého 30 centimetrů. Co to udělá s živým tvorem, si dokážu představit - totální destrukce. To je přesně to, co chceme. "CO?! Nečum tak, radši se s tím potáhnu, než aby nám to na tu svini chybělo."
"Kdes to vzal?" Nedokážu udržet vážný výraz. Když si srovnám, že já jsem chtěl na ni jít s brokovnicí a Steve si přitáhne zbraň jako krávu, která normálně zastavuje tanky…
"Mám ji schovanou pod polštářem," šklebí se a naznačuje mi, že bychom si měli pohnout. V batohu, který má na zádech, do sebe jemně naráží další granáty, kdyby minul cíl. Ale něco tak velkého ani snad nejde minout.
"Jdeme s vámi," připojuje se k nám Ash s dalšími pěti Lovci. Steve očima kontroluje, jestli ostatní nemají lepší zbraň. Samozřejmě nemají.
"Dneska rozjedeme párty," usmívá se zasněně a rukou přejíždí po RPG-75, pak si jí hází na rameno jako by byl král planety.
"Dobře," přikyvuju na Ashovo oznámení nevšímaje si Stevea, který je celý žhavý do něčeho vystřelit. "Ale nemůžu vám zaručit bezpečí." Rozhodně ne, když se Steve rozhodl dneska ničit.
"S tím počítáme." Uvolňuju bariéru, abychom mohli jít ven, a zase ji za sebou uzavírám. Ash nám na cestu svítí silnou baterkou. S utajením není třeba lámat si hlavu. Sníh pod našima nohama křupe tak hlasitě, že musíme být slyšet na míle daleko a takhle vidíme, kam šlapeme, a cesta je rychlejší - což je pro mě prioritou. Morfium už sice trochu zabírá, ale není to žádný zázrak a hlava se mi pořád motá hlava jako po několika panácích vodky. Možná mám i lehký otřes mozku a běhat po lese v noci, při minus patnácti, se zlámanými kostmi a s hrozbou obrovské hnusné věci, co ráda zabíjí, není moje oblíbená kratochvíle.
"Timothy," hlásí se mi Mikkel do komunikátoru, "jsem v pohodě, ale pohybuje se někde kolem." Sledujeme Mikkelovy stopy ve sněhu. Stromy jsou tím směrem zlámané a sníh potřísněný černou ztuhlou hmotou. Každou chvíli se ozve zlověstné zasyčení, praskot větví a funění.
"Šla po nás," ozývá se Ash. Stejně jako baterka, tak ani mluvení nás neohrožuje. Musí vědět, kde jsme, i kdyby byla slepá a hluchá. "Jednou jsme ji při cestě sem odrazili, nenapadlo mě, že se vrátí. Omlouvám se, nevěděl jsem, že…"
"Kašli na to. Alespoň to zabijeme."
" to zabiju," hlásí se Steve a já mám co dělat, abych neobrátil oči v sloup. "Ublížilo to Arriane." Teď už ale očima protáčím, i když jeho touhu po pomstě naprosto chápu.
"Hele," ukazuje jeden z Lovců na krev ve sněhu, tentokrát to ale není žádná černá hmota, ale sníh je zbarvený do červena. Jenom proto, že se mi Mikkel před chvílí ozval, jsem klidný.
Pokračujeme dál po Mikkelových stopách. Už nemůže být moc daleko.
Ta černá flundra přistává asi tři metry ode mě. Ohání se po mě ocasem, já ale stíhám uhnout a věnovat jí jeden dáreček v pohodě střely z brokovnice. Steve už v pozadí připravuje RPG-75 k výstřelu.
Všichni až na Stevea začínáme střílet do pořádně naštvaného tvora. Znovu se ohání ocasem a odmršťuje jednoho Lovce daleko do tmy, naštěstí přistává do sněhu. Ze země vyrůstají silné kořeny stromů, které jsou všude kolem nás a omotávají se nestvůře kolem těla a pořádně se utahují. Má sílu a já se musím pekelně soustředit, aby kořeny nepovolily a udržely ji na místě.
"Zmizte!" křičí na nás Steve, který je připravený vystřelit. Všichni se dostatečně vzdalujeme a kryjeme se za stromy. Až se rozletí na tisíce kousků, bude všude kolem létat její leptavá krev.
"Mikkeli, schovej se za strom. Za pár vteřin to tady bouchne," varuju ho. Odpovědí je mi jenom zabručení.
"Tři, dva, jedna!" Steve vystřeluje a tlaková vlna ho nutí udělat krok dozadu, hned na to se vrhá k nejbližšímu stromu. Já si zakrývám uši. Exploze je to pořádná a na kusy trhá i stromy, které byly v blízkosti výbuchu. Má to ale očekávaný (skvělý) účinek. Je to mrtvé a rozmetané po okolí třiceti metrů.
"Všichni v pohodě?" chci se ujistit.
"Jo," sborově odpovídají všichni. Ani ne za půl minuty se ze tmy vynořuje Mikkel bez jediného škrábnutí. Krásná práce.
Mikkel očima loupe po Lovcích, kope do větší části těla nestvůry a znechuceně se kření. Pak se obrací na mě se starostí v očích.
"Co Erin?"
"Zavolám Damianovi, ale kdyby se něco dělo, už bych to věděl."
Ve městě je o mě velký zájem. Každý něco chce nebo potřebuje, ale já rezignuju na všechno kromě doktora a dobrovolně si jdu lehnout na ošetřovnu. Moje zranění nejsou vážná a tělo se začíná léčit samo od sebe, ale chci se pořádně vyspat. Za pár hodin se po mě budou shánět, abych se dostavil na poradu. A budou mě hledat všude, jenom ne v nemocnici, ví, že to tady nesnáším. Sejdeme se jindy- nic jiného nezbývá. Považuju za zázrak, že dneska nikdo nezemřel - a s tím usínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 21:06 | Reagovat

A je to tu. Tento odstavec môžeš kľudne preskočiť, pretože v ňom budú ódy na Fittcheta jeho krásny vypracovaný zadok. Na jeho iskrivé oči farby odtieňu jarnej trávy, v svetle zapadajúceho slnka. Na jeho horko sladký, krivý a ironický úsmev. A božské hlášky. On je proste TAK dokonalý! Och môj ty bože! Ani si nevieš predstaviť, ako mi to krvilačné hovädo chýbalo. Ako ho stále, aj po tých 6-ich rokoch milujem. Nevieš. Netušíš... *zasnený pohľad a pár cenzúrovaných riadkov*

No nič, každopádne, tí dvaja sú dvojka na pohľadanie. Jeden lepší ako druhý. A dokopy, dokopy to je hotové komando Nemesis. *pokus o interný vtip wink wink*
"Zbavit ho funkce, ne ho stáhnout z kůže, idiote!" Tak to ma fakt dostalo. Zas a znova. Vieš, ja ti ten talent na prirodzený, trefný a jebmega úžasný  humor fakt závidím! Podľa mňa, kebyže robíš stand up comedy, tak si národná hviezda xD

Hej a Mikkel je tiež fajn. Nespravím ikonku aj jemu? (áno, viem že som v miernom sklze – až si tu vylejem srdiečko čestné skautské že sa na Timotyho vrhnem!) Zaslúžil by si totiž. Je to taký... správňak. "Mikkeli, potřebuju tě u brány. Nechci tě tahat z postele, ale…"
"Nespím. Za chvíli jsem tam." On proste ani nevie čo sa deje a príde. To je taký kamarát o akom sa väčšine môže iba snívať! Na nezaplatenie. Správny to chlap. A zaslúži si, čo ho čaká :) Fakt že hej :)

"Ale lidi tady tě potřebují." Chci namítnout, že Erin mě potřebuje taky, ale… to není pravda. Už ne.´ Hej tak toto mi zlomilo srdce. Fakticky. Nie iba poeticky. To je... Tak... aaaaaa! Že ani nemám slôv! To bolí! Bolí bolí bolí.... *stočí sa do klbka a má na krajíčku. Nádych- výdych. Nehysterči. Veď vieš ako to skončí... FUCK! To ale vôbec nepomáha! To čo sa deje je totiž teraz! Aaaa....*

A je to tu zas. Ako keby so to nehovorila už tisíc krát. Ale ty si proste ty. A tvoj humor v kritických situáciách je nezameniteľný, dovoľ mi pre to tu vypichnúť scénu, pri ktorej som prvý krát opľula obrazovku a druhý krát si šla vykašľať pľúca:
"Arriane…"
"Teď na přednášku není čas, fakt ne!"
"O to nejde, ale kurevsky to bolí, zkus být trochu něžnější."
"Vtip?"
"Snažím se."

A opäť sa iba pozastavujem nad Timotyho výdržov. Ja viem, on je Superhero, má Superpower... Ale aj tak má vážne dosť vážne zranenia a on sa ešte púšťa zachraňovať Mikkela? Až umrie, zaslúži si obrovskú sochu zo zlata. A vyznamenanie národného hrdinu. (toto nie je ironické – myslím to vážne. Môj obdiv. A uznanie. Ja – aka Acklessová by sa na to vyprdla a starala sa o seba. Nie. On myslí na druhých – je to úžasný chlap)

Ale vieš kto je ešte dokonalejší ako Timothy? Steve! Steve s RPG-75. Hell yeaaah! My name is Fittchet. Steve Fitchet you mothercucker. Preparde to DIE! Kabooooom! :D

GRAMMAR NAZI PART
Já se naopak chci prodrat dopředu, protože ne všichni Lovci se stihnout (??? To být vemi zaujímavý volba skloňovanie) dostat do bezpečí kouzelné stěny, která nic a nikoho nepustí dovnitř a od mého vylepšení ani ven.

2 Erin Erin | Web | 25. ledna 2017 v 21:45 | Reagovat

Je možná až moc dokonalý, nemyslíš? :D Každopádně už si vůbec nevzpomínám, jak se to zvrtlo - myslím tím, že z původně zlého týpka se stal ten ... poměrně hodný. Čím tě zaujal a tak. Jednou s tebou udělám rozhovor ohledně Stevea. Co říkáš? *mrk*

Ano, klátím se tady smíchy :DDD Ale jsem ráda, že ty taky a situace je trochu odlehčená.

Tak když to vezmu kolem a kolem, Mikkel je taková moje srdcovka. Jiná, než Timothy a ostatní. Prostě vybočuje z řady a ikonka by byla fajn. Problém je v tom, že nevím, jestli se mi povede najít dalšího blonďáka, na kterého se dá koukat. Ale nebráním se a on už vůbec ne. Každopádně by sis mohla udělat nějakou rubriku o svých 'dílkách' pro ostatní. Budu mít blog plný ikonek. Ale já si rozhodně nestěžuju, samý fešák kolem (až na jednoho, víme koho)

Znovu díky za pochvalu 'humoru', o kterém jsem si myslela, že došel po dopsání druhého dílu OŽ :3

Nekecej, Acklessová nikdy neutíká! Ať už je na sračky nebo ne. Každopádně Timothy je chlap a musí něco málo vydržet.

Tu scénu, jak si tam přižene s RPG mám strašně ráda. Psát o čemkoli, kde je Steve, je celkem zábava, ale tahle scéna patří mezi top.

Hlásím, že omyl je napravený! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama