kapitola 32 3/3

18. ledna 2017 v 23:29 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr
Probouzím se až po poledni. Sice se cítím děsně, ale o něco odhodlaněji řešit problémy, které se po příchodu Lovců dřív nebo později objeví. Nejdřív zkouším rozhýbat ztuhlé svaly ruky, ale bolest mě zastavuje. Ten proradnej hajzl. Místo abychom si to vyříkali z očí do očí, pošle stvoření velké jako celý dům a doufá, že to vyřeší za něj.
Jako první na řadu přichází telefonát Damianovi. Celou noc byl na hlídce a každou chvíli by ho měl střídat Lukas.


"Všechno je v pohodě," hlásí. "Nic se nedělo."
"Fajn, ale stejně dávejte bacha." Damian naštěstí není někdo, kdo by se hodiny vykecával, takže tímto je první bod programu splněný.
Jako druhou věc svolávám 'naléhavou schůzi' a do hodiny už sedím v budově radnice se starostou města a celou městskou radou, abych jim vysvětlil situaci, co se Erin týká.
Všichni jsou mrzutí a zamračení a to ze dvou důvodů. Za prvé dneska už jednu schůzi měli a já se neuráčil přijít a za druhé se nikomu z nich nelíbí, že já zavelím a ostatní skáčou. A nejvíc jim nervy drásá můj věk! Příčí se jim poslouchat, natož pak mladšího. Až na pana Lebedeva. Ochránci Výjimečných z městské rady jsou tady také, ale oni jsou tu čistě kvůli bezpečnosti Výjimečných.
"Pane Halmede, schůze rady byla dnes v osm a teď jsme tady v době našeho osobního volna, proto…"
"Vaše osobní volno je mi někde," přerušuju starostu. "Nepřišel jsem proto, že jsem měl práci s Nathanovou příšerou, která se chystala zaútočit na město. Ležel jsem na ošetřovně. Vy jste neudělal naprosto nic."
"Vaše drzost nezná mezí…"
"To máte pravdu. Na Erin Laurentsovou zapomeňte. Už se tady neobjeví." Polykám hroudu vzteku, která se mi tvoří v krku, a snáším šokované pohledy všech těch lidí.
"Proč?" Jenom Lebedev ví, jak to bylo doopravdy a já nemám nervy všechno vysvětlovat. Nemůžu o ní mluvit před těmi idioty a neztratit nervy.
"Je mrtvá," pronáším potichu s očima upřenýma do stolu. Všichni mě moc dobře slyší a já zase slyším jejich lapání po dechu. Najednou je ticho. Nikdo si nedovoluje ani se hlasitěji nadýchnout. Samozřejmě je to velký šok. Starosta vypadá, že každou chvíli zkolabuje. Tak se rozhoduju dát mu poslední ránu z milosti: "Jo a už nejste starosta." Na tohle jsem čekal už dlouho. Starosta na Erin jako mávnutím proutku zapomíná a rudne vzteky. Rozesmál bych se, kdyby mě neznechucovalo tady být.
"Kdo si k čertu myslíte, že jste?! Nemůže…"
"Právě, že můžu!" bouchám pěstí do stolu. "A neuděláte nic. Zapomeňte, že jste kdy vedl tohle město." Obracím se k Ochráncům. Nedovolí si proti mně vystoupit. Už jenom proto, že mají Výjimečných plné zuby. "Běžte domů za svými rodinami," okazuju Ochráncům. Vidím na nich, že jsou na mojí straně a to mě těší. "Ve městě je bezpečno, Výjimečným nic nehrozí." Nemusím je pobízet dvakrát. "A vy vypadněte," vrčím na starostu a jeho radu. "Nathan něco chystá, tak se zkuste věnovat svým rodinám, než bude pozdě. Od začátku mě a všechny jenom štvete, nedopadlo by to dobře." Stařík si mě chvíli prohlíží a vypadá to, že se o něco pokouší se svou schopností. Já ale cítím je jemné brnění. Vzdává to a s nasupeným výrazem ve tváři odchází on i všichni členové rady, až na pana Lebedeva a jeho Ochránce.
"Já vím, měl bych se naučit ovládat," vzdychám. "Ale já potřebuju pomoc a od nich se jí nedočkám."
"Můžeš se mnou počítat, Timothy. Ale musíš mi říct, s čím chceš pomoct."
"Úplně nejdřív vytvořit novou radu, nebo jak tomu chcete říkat. Chci, aby to byli Výjimeční, i Ochránci, mladí i staří."
"V tom nebude problém," prohlašuje pan Lebedev. "Zvládneme to. Dáme ti vědět, až vybereme ty správné lidi." S tímhle odcházejí a nechávají mě ve velké zasedací místnosti samotného. Zůstávám sedět a přemýšlím, mám- li tohle všechno zapotřebí. Starám se o ně, jakoby celé město bylo má rodina, přitom jsem Jodie neviděl už řadu dní. Jsem bratr na nic, a dokud nesejmu Nathana, nejspíš budu dál bratrem na nic.
Z radnice mířím rovnou do školy. Ta se poměrně dost změnila, především výuka. Teorie se stala sekundární záležitostí. Všechny předměty jako dějepis, fyzika nebo chemie jsou pryč. Všechny nahradila sebeobrana, nácviky boje, techniky přežití, vzájemné kontrolované zápasy studentů. S Ochránci se bok po boku učí bojovat i Výjimeční, jejichž schopnosti dokážou komukoli ublížit a mají odvahu se vůbec do něčeho takého pustit.
A pak jsem přišel já a v době skoro války, kdy každý potřebuje trénovat, jsem zabral obě tělocvičny… Studenti buď trénují venku, nebo si museli udělat provizorní tělocvičny ve třídách. Proto mě vítají ne zrovna milými pohledy. Ale co se dá dělat. Trénovat musí, nezáleží kde.
Procházím mezi hloučky studentů, kteří se v době přestávek poflakují po chodbách. Mezi nimi spatřuju i Seana. Ten kluk má můj respekt, fakt. Nejenže se poměrně snadno vyrovnal s tím, že existují Ochránci, a i přes to zůstal. Nabízel jsem mu, že ho můžu poslat domů, ale odmítl, i když tady dostává neskutečně zabrat. Všechny tréninky podstupuje se stejně starými spolužáky Ochránci. Zatím jsem od něj neslyšel jedinou stížnost. Jenom má nejspíš problém s tím, že nezapadá a… je jenom člověk. Nemají s ním problém Ochránci, ale Výjimeční, kteří se bojí a nechtěli se připojit k tréninkům, nebo jejich schopnost není extra oslnivá. Zvyšují si na něm ego. Dřív než stíhám zasáhnout já, Výjimečné zahánějí dva Ochránci z jeho třídy.
"Seane!" volám na něj, aby se mi neztratil z očí. "V kolik dneska končí Jodie?"
"Má odpoledku do pěti," ušklíbá se.
"A vy?"
"Do šesti," vzdychá. "Mámě nějaké pomocné práce nebo co."
"Nebo můžete se mnou a trochu mi pomoct," nabízím i těm dvěma.
"Není to záškoláctví?" zubí se jeden z jeho přátel.
"V nejhorším se odvoláte na mě, tím se problém automaticky řeší." Samozřejmě si nestěžují, když je vytahuju ze školy a mířím rovnou do tělocvičny, kde už čeká Ash.
"Máme před sebou hodně práce. Všichni, kteří se včera nestihli zapsat, ať postupně dorazí na chodbu. Kluci vás zapíšou. Ostatní odevzdají zbraně."
"Je to po včerejšku nutný?" mračí se, ale stejně mi podává svou zbraň.
"Je. V případě nouze se k nim snadno dostanete, na to ti dávám své slovo. Ale všechno teď půjde do skladu."
"Jak chceš," rezignuje.
"Myslím to vážně," pražím ho zlým pohledem. "Poznám, jestli mi někdo lže, tak bych být tebou na nic nezapomněl." Sice trochu přeháním, ale strach jim nahnat musím. "Někoho tím pověř- třeba svoje děti, tebe budu potřebovat."
"Jak víš, že…" utichá a v očích se mu odráží zlost. Vinu ale necítím. Museli vědět, do čeho jdou. "Co všechno sis zjistil?!"
"Nic." Lež, ale to Ash nezjistí. A mimoto… zase tolik nelžu. Navíc vím jen, že měl ženu. Co se s ní stalo, jsem nezjišťoval. Ale mám tušení, že za tím stojí Nathan.
"Co ode mě potřebuješ?"
"Vědět, kdo je zraněný- vzít to od těch, kdo ošetření potřebuje nejvíce po ty méně zraněné." Těžce pochybuju o tom, že jsou všichni v pořádku. Po včerejšku určitě ne. Zradili Nathana, bez zraněných to určitě nešlo. Včera jsem neměl moc čas zjišťovat, jak kdo potřebuje pomoct, dneska už musím.
Ash vypadá překvapeně, jakoby mi nevěřil, že všechny vážně zraněné chci vyléčit. Potom mě odvádí do malé tělocvičny, kde přespali všichni muži. Ženy a děti by měly mít přednost, ale teď jsou důležitější ti ohrožení na životech. A těch je víc tady, protože tihle stáli v první řadě, aby se dostali skrze něco, co jim bránilo v odchodu.
Jako první se mi pod ruce dostává asi sedmnáctiletý Lovec, který už je jednou nohou v hrobě. Má na několikrát zlomenou ruku a po těle spoustu kousanců. Nejhorší je ale jeho noha. Doslova mu chybí kus masa na lýtku, až vidím kost. Nechápu, jak došel až sem. Ale na druhý pohled tomu rozumím. Za ruku ho drží asi desetiletá holčička a upírá na mě velké modré oči.
"Bude to fungovat?" pochybuje Ash. "Na Lovce schopnosti Výjimečných nefungují."
"Jestli si mě chceš plést s těma nafoukanýma budikničemama, tak dostaneš jednosměrnou jízdenku z města," bručím a začínám se soustředit. Rána na noze se začíná rychle léčit, zlomené kosti v ruce srůstají a kluk pomalu nabývá vědomí.
"Jenom klid, pomalu," říkám mu. Sedím u něj ještě pět minut. Není žádná známka po zranění nebo infekci. "Jsi sice v pořádku, ale dej tělu čas, až zase nabere energii," radím mu. "Nebuď moc akční a za pár dní budeš v pohodě."
"Díky," přikyvuje vyčerpaně a cuchá dívce vlasy.
"Další prosím!" hlásím Ashovi a doufám, že se alespoň někdo kolem usměje. Jenomže on na mě zase divně kouká. A já se mu v hlavě hrabat nechci, takže je jenom jeden způsob jak to zjistit. "Proč pořád čumíš, jako bych to s vámi nemyslel vážně?"
"Protože nám Nathan do hlavy nalil spoustu věcí."
"A i přesto, co vám o mě řekl, jste přišli škemrat. To ti nežeru. Zapomeň na to." K dalšímu vážně raněnému mě odvádí přes celou tělocvičnu. Lovec leží na zádech a svírá si obvázaný bok. Skrze obvazy prosvítá rudá krev.
"Co se mu stalo?" ptám se.
"Nůž," ozývá se hlas přede mnou. Nejspíš jeho kolega, co já vím. Zvedám k druhému, nezraněnému Lovci oči a v tu chvíli mám pocit, že odpadnu. Nevím, kde se to ve mně bere, ale najednou vím, že přesně tenhle Lovec byl u smrti mého otce. On byl jeden z těch bastardů, kteří mě připravili o rodiče a na dlouho dobu i o Jodie. Je možné, že to neví? Že neví, kdo jsem, nebo už dávno zapomněl, co podnikl s Lovci před lety o Vánocích? Nenechávám se vtáhnout do minulosti a pozorně si chlapa prohlížím. Bylo mi šest, sedm let. Ale obličeje těch, které jsem viděl, si vybavuju jasně. Nevím, co jsem dneska snídal, ale vím, že tenhle chlap je jeden z důvodů, proč jsou rodiče mrtví.
"Timothy?" luská mi Ash před očima a já jeho ruku hrubě srážím stranou. Přísahal bych, že udělal krok dozadu ve chvíli, kdy jsem se na něj podíval. Jenom okrajem mysli vnímám Arriane a Mikkela, kteří vcházejí do tělocvičny se seznamem zraněných ve vedlejší tělocvičně. Skáču po tom chlapovi a on nestíhá ani vytřeštit oči. S veškerou silou, jaké jsem schopný, ho přirážím ke zdi a vytahuju dýku, kterou mu přitlačuju ke krku. Čepel přeřezává kůži a ranku vyplňuje krev. Ale pořád se držím zpátky.
"Vrať se třináct let zpátky do minulosti! Cos tehdy dělal o Vánocích?!" ptám se ho tichým výhrůžným hlasem.
"Jak mám vědět, co…" přitlačuju na nůž a já za sebou slyším zalapání po dechu. "Možná si vzpomenu. Třináct let…" Docela se umím vžít do jeho situace. Nemá tušení, čí příbuzný jsem, protože takových akcí, jaké jsem byl účastníkem já, muselo být hodně. Ale kolik jich zase bylo a nechali svědky? Už tolik nejspíš ne. "Napadli jsme rodinu Ochránce, na kterého byla vypsaná odměna. Fakt si nejsem jistý." Dávám nůž dolů a vteřinu váhám. Pak se napřahuju a dávám mu pořádnou pěstí do obličeje.
"Tak to jste si vybrali zatraceně špatně," vrčím, když ho vytahuju na nohy. "Ten Ochránce byl můj otec!" Dávám mu druhou ránu a doufám, že jeho to bolí daleko víc, než mě. A i kdyby ne, bolest není nic oproti chvilkovému zděšení, které se mu míhá v očích. Ví, kdo jsem a co dokážu a že mu nikdo nepomůže, pokud budu chtít. Mohl bych mu to všechno vrátit a ještě hůř. Mohl bych ho donutit prosit o milost, ale něčí ruka na mém rameni mě nutí se pořádně nadechnout. Je to Arriane a trochu mě od něj odtahuje, abych mu nevrazil znovu. Vzpomínám si na Erin a to je možná důvod, proč ve mně ten vztek povoluje. Slibuju si, že mu to vrátím, až tady nebude tolik lidí. Už takhle všechny děsím. "Jestli tě jenom potkám na chodbě, je po tobě," vyhrožuju mu a myslím to tak vážně, jak jenom můžu. Mikkel Lovce v zájmu jeho života odvádí pryč a já se vracím k léčení ostatních, i když jsem celou dobu v myšlenkách úplně jinde, třináct let zpátky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 4:52 | Reagovat

krásné nemám slov

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 23:10 | Reagovat

[1]:
a je to tú výhercom spamer roku je: Nemessis! ((uvedomuješ si vôbec, že máš v mene preklep? Nemesis sa píše s jedným s.) "krásne nemám slov po rekordný 8 krát!" :D oujeee, ty si fakt ako počítačový vírus typu WORM. Vieš, taký ten pošahaný program červa, ktorý je schopný automatického rozosielania kopií seba samého na iné počítače a ktorý po tom, čo infikuje systém, prevezme kontrolu nad prostriedkami zodpovednými za sieťovú komunikáciu a využíva ju ku svojmu ďalšiemu vlastnému šíreniu. Ty si tiež nájdeš svoju obeť a potom sa ako pijavica pricucneš na všetky jej stránky a tváriš sa, ako je všetko „krásne a ako nemáš slôv“  Je mi z teba zle. To ti nie je blbo takto sa pretvarovať? Tento komentár si zanechala v ten istý deň, hodinu a MINUTU ako sa objavila ďalší tvoj postreh od veci u mňa. Tomu hovorím Superpower. Fakt ako – sila seveskej víly je preukrutná! Traste sa!

Eh. Dobre. Dosť bolo, nejdem sa rozčuľovať nad pretvárkou úbohých individuí, bažiacich po pozornosti. Ten stratený čas mi za to nestojí. Späť k téme kočka.

Môžem ešte spomenúť že úplne totálne žeriem dĺžku tvojich kapitol. Nie sú to také tie tradičné jednohubky, ktoré sa skončia skôr, ako sa čitateľ začíta... Toto sú proste samostatné novely s uceleným dejom, úvodom, vyvrcholením a záverom. Dokonca tam máš aj vývoj charakteru! Ako božské :) Nechápem, ako môže niekto na posedenie napísať niečo tak dlhé. Ja s KS bojujem už ako dlho? A stále som sa neprehupla cez dve stránky. Takže za toto klobúk dole a úklona až po chodník.

Timothy je King :D Väčší ako Luther King. Aj ako King Arthur. On je King s veľkým K! *wik wink O:) * Keď sa on postaví pred mestskú radu, škaredo na nich zazrie a z „milosti“ povie, že majú padáka, tak chudáci fakt nemajú na výber. Sa proste zbalia a pá pá! Sajonára astalavista bejbe! Chcela by som vidieť toho odvážlivca, čo by sa mu postavil. Myslím otvorenie. Nie ako starosta. Fakt že hej. :D Pomenovanie pre takú epic death ešte nevymysleli v žiadnom jazyku...

"Je mrtvá,". Sakra. A zas. Zas je to tu. Trošku rozptýlenia, trošku humoru, akcie a potom... Zrazu... Tvrdá realita. Proste Erin už nie je. (ty vieš ako to myslím! A o to to je horšie!) To bolo tak kruto povedané! Fakt. Bez obalu. Bez prípravy. Ako rana z dela. Proste... Uf. Zasa si ma dostala do siete. A je mi smutno  :( Smutno za starými dobrými časmi keď bol štvorlístok ešte po kope. Keď Nathan nebol taká sviňa. Keď bolo OŽ ešte také nevinné. Chjo.

Hej a netuším čo máš v pláne s Lebedevom – keďže ehm ehm... Viem čo sa stane s Mikaelom, ale ten chlapík je tiež na svojom mieste. Zaslúži si tiež nejaký prejav úcty. Mne je napríklad jeho prístup veľmi sympatický :)

Bratr na nic. Hej, tak to sa vyjadril ešte skromne. To som ti chcela napísať už predtým: na to, že má sestru sa jej fakt nevenuje. Ano chápem. Má iné na práci. Ale rodina je rodina došľaka! Myslela by som si, že práve s ňou teraz bude tráviť naviac voľného času! A ona je chudinka, odsunutá na takú vedľajšiu koľaj, že som skoro zabudla že Jodie existuje. Fakticky. Keď som to meno teraz po dlhej dobe čítala znova, nedošlo mi hneď o koho sa jedná.

No a moja záverčná sať bude pojednávať o konci, ktorý som ešte nemala tú česť prečítať. Pretože to je novinka. Hele. On tomu hajzlovy flákol! Pekne pekne! *skanduje a máva transparentom: Zahrávaš sa so zlou rodinou chlapä * Ale iba tri krát? *jej nadšenie pohasne* No ták Erin. Toto už fakt nie je Timothy akého poznám. Ten starý by ho zmlátil do bezvedomia a potom uzdravil. A zmlátik a uzdarvil. Jasné, asi by z toho boli preoblémy, ale pozri sa o odstavec vyššie: RODINA. Kurňa! Uff :D Teda. Erin ho poriadne zmenila. Stala sa z neho citlivka. Nie, nemyslím to zle. Len zverom konštatujem, že v celej kapitole sa drasticky mení jeho charakter. Skáče od zlého – aka časť s radou – ku dobrému samaritánovy – tie všetky ostatné prípady. No. Asi tie hormóny, čo ja viem... xD xD xD

ale nie. Ja proste ochránce žeriem. Fakt. Moc. Tak moc, že si to nevieš predstaviť. A pre to som NESKUTOČNE rada, že si sa vrátila, aby si to dokončila. Pretože mne za nimi bolo tak smutno! Erin! Viem že nemá zmysel ti tu opakovať ako grandiózny ten príbeh je. Ako srdcervúco tú momentálnu Timotyho beznádej popisuješ. Ako to je dojemné, ako to drása aj tie zvyšky citov, ktoré v sebe taký psychopat ako ja má. Ako žiarlim závisťou nad samotným nápadom toho úžasného sveta, ako by som najradšej postavu po postave vyobímala a vybozkávala... Ako dokonalé vyšperkované máš opisy, a ako nesilné a plynulé dialógy. Aký vytriebený zmysel pre humor! To je ako čierna perla v zarynenom dedinskom potoku s Osadou neprispôsobvých občanov na jednom aj druhom konci. Nie, nemrač sa. Ja viem že sa t to dobre počúva, ja viem že si to odmietaš pripustiť. Ale boha ženská! Vieš že JA neklamem! A za tento príbeh v pevnej väzbe a vo výkladoch kníhkupectev, by som prebehla po škole ako ma boh stvoril. A nie, neskúšaj sa hádať. Predstav si Acklessovú na streche mrakodrapu. Okulire na očiach, žuvačka v ústach, široký červený úsmev. Čierne vlasy jej vejú vo vetre a v odleskoch zapadajúceho slnka hrajú všetkými farbami temnoty. Máš to? Ten je pohŕdavý arogantý výraz Bohyne všetkého? Tak predstaviť si, ako ti vztyčuje prostredník je potom už hračka že? :P
xxx Ps. true legend will never die....

3 Erin Erin | Web | 25. ledna 2017 v 22:03 | Reagovat

První komentář jsem smazala, ale pak jsem si uvědomila, že ten tvůj pak nevyzní tak dobře, když tady ten první nebude, tak ho zase vracím zpátky. Shrnula si to dokonale a asi není třeba dodávat něco dalšího :)

Jsem ráda, že alespoň někomu to vyhovuje, protože já osobně si myslím, že je to jeden z důvodů, proč to lidi moc nečtou. Je toho moc a navíc dlouhý jako kráva. Takže všechna čest, asi ti vyrobím ikonku za nejvěrnějšího fanouška s největší trpělivostí a energií! :D A věř mi, že tohle není napsané na posezení. Kindeři ano. Ale to je jedna stránka, jedna a půl. Ale tohle trvá podstatně dýl.

Vidíš, o tom se taky může něco napsat :D Timothy vs... třeba se jednou budeš nudit :))

Tak nemůže to vydržet nevinné pořád. Však Kronika nevinná nebyla nikdy a Zápisky si odpráskla hned v prologu, pak zase trochu nevinnosti a sbohem. Takže si nemáme co vyčítat, uznej :D

Lebedev se určitě objeví i v Kinderech. Nevím kdy, jak a proč, ale hodlám mu nadělit minimálně stoletý život :D

Však se neboj, nakonec bude i nějaké to malé překvapení, i když to máš všechno předčtené. Rozhodně někam nacpu něco navíc, abys taky mohla být překvapená :) Asi už toho má dost, brzy se snad hladina hormonů uklidní :D

Jejda, ještě mě na konci svých slohových prací rozbrečíš. Nevím, co ti na to mám povídat kromě toho, že ti moc děkuju za odezvu, že si toho vážím, že to čteš a že už je to zasraných šest let! A ty jsi stále tady. Sice nastala menší pauza, ale to můžeme nechat být, důležitý je, že to je zpátky. Hádat se s tebou o ničem nemíním, myslím si svoje :D Každopádně posílám vzdušnou pusinku, díky za představy! :D
PS: ♥ ♥ ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama