kapitola 33 2/2

28. ledna 2017 v 1:04 | Erin |  Ochránce života 3- Špatný směr

"Kretén? Asi, jenom hádám." Usmál bych se, kdyby věděla, kdo jsem. Erin mě chce obejít, ale pevně ji chytám za zápěstí. Dobře, teď už se možná bojí mě. "Pusť mě."
"Ne. Poslouchej mě- známe se moc dobře. A tohle všechno je jenom lež. Nesnášela si atletiku a běhání, teď to děláš závodně. E.T. na řetízku je zkratka našich jmen, proč myslíš, že tě poslední dobou tolik lidí oslovilo jménem 'Erin'? Protože se tak jmenuješ!"
"Nevím, kdo jsi…"


"Ale jo, víš. Jenom si nemůžeš vzpomenout." Musím se hodně ovládat, abych ji nepřipomněl, že jsme spolu spali a že se vážně známe.
"Jdi se nechat vyšetřit!" syčí a zkouší se mi vyškubnout. Nepouštím ji.
"Neskončil jsem. Přesně tady máš velkou jizvu," dotýkám se prstem místa na rameni, kde ji postřelili. Vzpomínám si, jakoby to bylo včera, co jsme ji našli skoro mrtvou v Los Angeles.
Erin se mi prudce vyškubává, ale nesnaží se utéct. Zuřivě si sundává bundu, pak i mikinu a odhrnuje si triko z ramene. Její kůže je čistá a neporušená na místě, kde by měla být jizva po kulce.
Jestli se mi povedlo ji maličko vykolejit a pochybovat, teď je to pryč. Obléká se a rychle odchází.
Do hajzlu.
Sleduju ji před obchoďák, kde už na ni čeká nervózní Joshua. Ona mě možná nepoznává, ale on třeba ano. Dobíhám je a Erin vypadá extrémně naštvaně a trochu vystrašeně. Joshova přítomnost ji ale uklidňuje.
"Joshi…" zkouším to.
"Dej-jí-pokoj!" vrčí zle. Angličtinu má perfektní a vůbec neváhá s její použití, což mě překvapuje. "Nech nás, jasný?!"
"Udělal jsem vám snad něco? Ne. Poslouchej…"
"Ne, ty poslouchej mě," přistupuje ke mně Joshua blíž. "Seber se a táhni, nebo zavolám policii." Policie? Vážně? Ani jeho judistický pásek, který mu kouká z tašky, mi nenahání strach. Moje mysl soupeří sama se sebou. Mohl bych ho vyřídit jediným pohybem, jednou myšlenkou. Jenomže nemůžu, když vidím, jak se na něj Erin dívá. 'Miluje ho' a udělala by pro něj cokoli. Kdybych mu ublížil, akorát bych tím zranil ji.
Za dalším kotlem emocí nechávám zabouchnout poklici.
"Fajn," ukazuju prázdné ruce a ustupuju. Josh chytá Erin za ruku a jdou domů. Sleduju je, ale tak, aby o mně nevěděli. Dostávám se na střechu vedlejšího činžáku. Bydlí v předposledním patře, takže mám skvělý výhled na okamžik, který mi rve už tak dost rozervané srdce. Je sice před Vánoci, ale Josh Erin podává malou červenou krabičku. Ona ji s nadšením v očích otevírá a následně ho objímá. Josh si stoupá za Erin, rozepíná řetízek, který jsem jí dal, a zapíná jí kolem krku nový. Ten ode mě Erin uklízí do malé krabičky do šuplíku. Pak si pouštějí televizi a společně se smějí nějaké komedii.
A já čekám na střeše. Asi na zázrak, sám nevím. Ale nemůžu odtrhnout oči od okna, za kterým moje holka usíná u televize v náruči někoho jiného!
"Timothy? Co ty tady?" Damian na hlídce. Mohlo mě napadnout, že se tu buď on, nebo Lukas objeví.
"Dneska na ně dohlédnu já," oznamuju mu. "Potřebuju od tebe něco."
"Poslouchám tě."
"Nathan proti nám poslal asi třicet Lovců nadopovaných tím samým sérem, které James dával tobě. Jednu holku jsme chytili a já chci informace. Máš s tím sérem zkušenosti, tak mě napadlo, že bys ji mohl vyslechnout."
"A když nebude mluvit? To sérum zabírá na každého jinak."
"Jak to myslíš?"
"Když jsi od přírody hajzl, sérum na tebe má menší účinek. Když jsi od přírody agresivní, sérum v tobě může agresivitu leda trochu posílit. Ale když jsi ten 'hodnej'", dělá to vzduchu uvozovky, "tak to působí mnohem víc. Mění to lidi v závislosti na tom, jak moc dobří jsou."
"Takže ona se nemusí vůbec změnit i potom, co sérum vyprchá?"
"Přesně tak."
"Tak proč jim to vůbec dává?"
"Má to sice malý účinek, ale lepší, než nic. Věř mi, nedělal by to jen tak." Damian se odmlčuje a začíná sledovat stejné okno, jako já. "Někdy mám chuť mu zakroutit krkem."
"To já taky."
"Mluvím o Joshovi." Aha. A já myslel, že o Nathanovi.
"Nemůže za to." Ale i Joshovi bych sám nejraději dal přes držku, aby pochopil, že Erin je moje holka. Jenomže on by to nepochopil- nevěděl by, kdo jsem.
"Jo, já vím. Ale stejně. Není to správný," prohlašuje a mě přebíhá mráz po zádech. "Jdu. Dám vědět Lukasovi, že mě nemusí v noci střídat, že jsi tady ty."
"Ráno ať přijde."
"Jo, zařídím to."
Celou noc sedím na střeše a v duchu doufám, že neumrznu. Nevím, jestli můžu umrznout, ale nerad bych zemřel zrovna takhle. Kupodivu se mi ale nic neděje a já se několik hodin užírám sebelitováním, nenávistí celého světa a přemýšlením o budoucnosti. Pak mě přichází vystřídat Lukas. Naštěstí necítím žádnou újmu na zdraví, jenom jsem nespal, což se odrazí na mojí náladě.
"Díky," trousím jeho směrem a doufám, že pochopí, za co mu vlastně děkuju.
Během hodiny se dostávám do podzemního města. Chtěl bych si jít lehnout, ale přichází pro mě Emanuel. S Lebedevem už nejspíš sestavili novou radu a svolali první schůzku.
Perfektní načasování, to se jim musí nechat.
V zasedací místnosti je příjemné teplo a já konečné získávám cit v prstech. Přijdu si jako malý kluk, když sedím usazený v pohodlném křesle a popíjím mátový čaj. Je tady pan Lebedev a jeho Ochránce Emanuel. Potom Výjimečná asi v mém věku a Mikkel. McKay a stejně starý inteligentně vyhlížející Výjimečný. Ash a Ochránkyně nejspíš podobně stará, jako pan Lebedev. Přesně takhle jsem to chtěl. Z každé věkové skupiny Ochránce, i Výjimečný, abychom měli co nejvíc názorů. Tihle lidé mi možná i poradí.
"Děkuju vám, že jste si dneska udělali čas," promlouvá Lebedev. "Byli jste vybráni z určitého důvodu, který jsem se vám už pokoušel vysvětlit. Timothy nemůže válku za náš svět vyhrát sám a potřebuje naší pomoc. To, že tady jste, dokazuje, že pomoct chcete, ale znovu opakuju, že na sebe žádnou odpovědnost brát nemusíte." Chvíli je nechává popřemýšlet o jeho nabídce, že můžou odejít. Ale všichni zůstávají. Fajn. "Dneska bych chtěl probrat tři věci, ale nejdřív- chceš nám něco povědět, Timothy?" Kroutím hlavou na znamení, že ne, i když toho je hodně. Nejdřív chci slyšet ostatní. "Dobře. Musíme vyřešit situaci s Lovci ve městě. Každý den jich přibývá, vymyká se to kontrole."
"Jednoduché," ozývá se hned stará Ochránkyně. "Nepřijímat, poslat je, odkud přišli. Odjakživa jsme nepřátelé, nevidím důvod, proč to měnit."
"Tím důvodem je Nathan, madam," oponuje jí Mikkel. "A jo, jsme nepřátelé, ale jestli někdy byla nejlepší chvíle na nápravu, tak teď." Je mi jasné, že babča pojede ve starém zvyku. V životě nezažila nic jiného, než válku s Lovci a ona není otevřená novým možnostem. V tomhle spíše vynikají mladší lidé. Sleduju Ashe. Nehýbe se, jenom pozoruje děj kolem, stejně jako já.
"Co Výjimeční? My se Lovcům v nejhorším případě ubráníme, ale co oni?"
"Máte pravdu," říká Výjimečná stejně stará jako já. Myslím, že ji Mikkel řekl 'Aniko'. "My se neubráníme. Ale jestli máme čelit Lovcům, nebo Nathanovi, tak raději jim a ať jich je klidně víc. Do teď se nic nestalo." Nebudu se zmiňovat o tom, jak mě Jared málem střelil Nathanovou novou hračkou, protože bránil svou posedlou přítelkyni.
"Souhlasím," přikyvuje McKai. "Ochránců je málo, v případě útoku se Lovci budou hodit. Ale tělocvičny dál držet nemůžete. Musíme mít kde trénovat."
"Já vím," vzdychám. "Jenomže kam s nimi? Neříkám, že jsem proti, aby tady byli, ale ani je nechci nechávat pobíhat po městě bez dohledu. Takhle jsou na jednom místě, všichni pohromadě."
"V tom je trochu problém."
"Dneska jsem posunul hranici bariéry za městem. Můžete tam chodit trénovat."
"To řeší situaci jenom dočasně," mračí se Lebedev. Dočasně? Možná, ale podle mě Nathan nebude vyčkávat tak dlouho, aby došlo k situaci, že budeme muset znovu řešit, co s příchozími Lovci.
"Čtvrtina domů je prázdných," naznačuje Anika. Pořádně si jí prohlížím. Na Výjimečnou je dost odvážná, určitě není z rodiny, která se koupe v penězích a nikdy nejspíš ani její rodina neměla jediného Ochránce.
"Nemůžeme je jenom tak nechat chodit po městě," vrčí stará paní.
"Vlastně by to šlo," přemýšlím nahlas, "ale konflikt by byl nevyhnutelný. A nemyslím, že by první zaútočili Lovci, ale Ochráncům nervy rupnou první. Při nejmenší příležitosti se do Lovců pustí a upřímně bych jim to ani nemohl zazlívat potom, co tady byl Nathan naposledy. Ashi, můžeš zaručit, že se nikdo nepokusí vyvolat bitku?"
"Nemůžu," odpovídá upřímně, čehož si vážím.
"To samé nemůžu zaručit ani já. Jenomže musíme držet spolu a rvačky si mezi obyvateli nemůžeme dovolit."
"Nechal bych Lovce chodit mezi ostatními obyvateli, jsme sobě rovní. V případě problému vymyslíme adekvátní trest, pro obě strany stejné a stejně budou trestaní Ochránci i Lovci. Myslím, že když použijeme tvé jméno, nikdo si nedovolí riskovat." Jenom krčím rameny. Nápad se mi líbí, ale na druhou stranu si nemyslím, že moje osoba představuje až tak velkou motivaci nedělat problémy. Pustit Lovce do města znamená věřit nejenom jim, ale i Ochráncům. Máme společného nepřítele, musíme se proti němu spojit. A já budu doufat, že to všichni pochopí.
"Ashi, informuješ všechny Lovce o tom, co se bude dít dál, ano? Se vším všudy," dává důraz Lebedev na poslední větu. Ash přikyvuje. "O informování ostatních obyvatel se postaráme my." Tím my naštěstí nemyslí mě. "Za druhé- vedení města. Má někdo touhu vzít na sebe post starosty?" Všechny oči se obracejí na mě. "Timothy je mimo hru." Nikdo se samozřejmě dobrovolně nehlásí. "To jsem si myslel. Mám návrh- žádný starosta v dohledné době. Zatím se o chod města budeme starat my všichni."
"No a za třetí- samotný Nathan." Lebedev mi věnuje vážný pohled. "Za týden jsou Vánoce a…"
"Cože?" nezvládám svůj vnitřní šok filtrovat jenom v duchu. Ti, co se na mě obrací, mají v očích soucit. Zbytek zírá do země. Vánoce. Dokud jsem byl sám, tak jsem je neslavil. Člověk nemá chuť každý rok si připomínat další čas, který uběhl od masakru rodiny. Jenomže teď je to trochu jiné.
"Měl by sis odpočinout a věnovat se sestře," mění téma, já mu ale věnuju tvrdý pohled. "Na Silvestra bude mít Nathan velkou příležitost. V Oslu na náměstí se bude konat velká oslava konce roku. Přijdou tisíce lidí, perfektní terč k útoku." To mě nenapadlo. Do háje. "Co chceš dělat?"
"Připravit se, nenechat mu žádnou příležitost a zabít ho."
"Můžeme pomoct," hlásí se Ash.
"To pomůžete," přikyvuje McKai. "Podívám se na rozestavení budov na náměstí, a jak jste na tom s odstřelováním."
"Dobře. Iane, vezmi si na starost zajištění bezpečnosti. Zítra se sejdeme znovu. Mátě někdo otázky? Pokud ne, tak vám děkuju za pozornost a hezký zbytek dne." Mám v plánu rychle vypadnout, ale venku na mě čeká McKai a Ash.
"Kdo z vás chce autogram jako první?" Ash ustupuje stranou a dává prostor McKaiovi.
"Vezmu to rychle, každý máme svých problémů víc, než dost. Jde o Erin. Její matka se po ní shání a já už nevím, jak se dál vymlouvat."
"Řekněte jí pravdu. Že si na nikoho nepamatuje."
"Jinou možnost nemáš?"
"Jo- řekněte jí, že je mrtvá. Vyberte si." McKai povytahuje obočí a ptá se mě, jestli jsem zdravý. Když ale nedostává další odpověď, otáčí se a odchází. U Ashe se drží dva Ochránci. Mávám na ně rukou, že můžou jít.
"Co potřebuješ?" ptám se narovinu.
"Kde je Jared? Já vím, že to včera přehnal, že udělal chybu a já pro to nemám žádnou omluvu. Ale řekni mi, kde je."
"Cože?"
"Kde je můj syn? V noci ho odvlekli z tělocvičny a od té doby se neukázal."
"Z města se dostat nemohl a už vůbec ne z tělocvičny, pokud…" Pokud jsem někomu nedal nějaký rozkaz. Co se týkalo Damiana, byla to spíš prosba, ale i tak mu to dovolilo jít do tělocvičny, popadnout Jareda pod krkem a vyvléct ho z ní ven, i když tělocvičnu chrání moje magie. Dovnitř ano, ven ne. Ale očividně to fungovalo, když Jared jaksi zmizel. Vytahuju z kapsy telefon a vytáčím Damianovo číslo. Telefon mi hlásí, že nemá signál. Jasně, vím naprosto přesně, kde je.
Během chvíle se přemisťujeme do školního sklepa, na který mají všichni určitě krásné vzpomínky potom, co se je tam Nathan pokusil utopit. No, já jsem tu nebyl. Já měl dovolenou v Mexiku…
"Chtěl jsem, abys vyslechl tu holku, ne aby sis bral někoho dalšího," vzdychám při pohledu na Jareda, který se s Damianem očividně pral.
"Ale ani si to nezakázal," namítá a ledabyle krčí rameny. Odvádím Damiana trochu stranou. Ti dva jsou sice v cele, ale dveře jsou otevřené a Damiana to očividně moc nezajímá.
"Proč Jared vypadá zmláceně?" pokládá blbou otázku Ash.
"Protože dostal trochu přes držku," usmívá se nevinně Damian.
"Hele, řekl jsem, aby vyslechl tu holku, Jared byl jenom pojistka, že ona bude mluvit. Navíc se nic extra nestalo," připomínám mu, co se naopak stalo v lese a jak Jaredovi ruplo v bedně, když mě ohrožoval zbraní s náboji nabitými Nathanovou magií. "Tak jak?"
"Dobrá zpráva je, že jsem se jí ani nedotkl. Ta holka je v klidu, sérum na ni účinkovalo až moc, řekl bych. Špatná je, že o Nathanovi neví nic, co bychom už my nevěděli. K tomu bychom potřebovali Jamese nebo někoho, s kým se víc stýká."
"Zkusím to ještě já."
"Jo, já jdu spát, Lukas snad ještě chvíli vydrží. Hodně štěstí," loučí se Damian a odchází. Jared a jeho dívka čekají v cele. Damian si musel zahrát na fakt zlého, když se ani nepokouší odsud vypadnout. Ash jde se mnou, ale drží se pozadu. Když vstupuju do cely, Jared je hned na nohách a vypadá, že je odhodlaný se mi postavit, pokud si něco zkusím.
"Klídek, kovboji," vrčím. "Chci si jenom promluvit s tvojí přítelkyní."
"To asi těžko!" On si snad dělá srandu.
"Jarede!" syčí Ash a já doufám, že zapůsobí svou otcovskou autoritou. "Řekl mluvit, ne zabít. Počkáme nahoře." Jared chvíli váhá, nakonec ale následuje svého otce. Jeho nenávistný pohled mě nechává chladným. Pitomeček jeden.
Jeho dívka mi trochu připomíná Erin. Je poměrně malá a působí křehce. Až moc na to, že je to Lovkyně. Sedám si vedle ní.
"Pověz mi, co víš," vyzývám jí tiše.
"Všechno jsem řekla tvému kámošovi."
"Jenomže to nemusela být pravda." Ona sebou cuká a trochu se odtahuje.
"Nathan mezi svoje Lovce moc nechodí, baví se jenom s někým, kterým dává rozkazy, a ti pak rozkazují nám. Poslal mě schválně. Věděl, že tady Jared bude a jak ochranitelsky se ke mně chová, takže pokud by tě někdo měl zastřelit, tak Jared by se nebál. Vyšlo mu všechno až do doby, než mě přišel vyslechnout ten Lovec. Čekal tebe. Chtěl, aby ses mi naboural do hlavy. Mě… mě to zabije," začíná se třást a snaží se ovládat, aby se nerozplakala.
"Co tě zabije?" nechápu a obracím se na ni. Je hodně vyděšená.
"Já… já nemůžu, prostě…"
"Hej, no tak, klid," dotýkám se její tváře, aby se na mě podívala. Z očí se jí derou slzy a moje přítomnost jí na klidu nejspíš taky nepřipadá. "Nikdo ti neublíží, slibuju," zachytávám její vystrašený pohled.
"Když se mi pokusíš přečíst myšlenky, zabije mě to. V-viděla jsem na vlastní oči, jak někoho takhle zabil, prosím…" Znovu si ji pořádně prohlížím. Zdá se, že nelže. Jenomže to neznamená, že jí věřím. Erin by se taky dokázala rozbrečet a hrát si na nevinnou, přesto by měla svůj plán. A stejně tak to může být i u téhle dívky. Nathan si myslí, že se jí do hlavy nenabourám, že neohrozím její život.
Jenomže se plete.
Jsem připravený se potom zodpovídat Jaredovi, pokud umře. Nahlížím jí do myšlenek tak rychle, jak to jenom jde. Nenacházím nic nového, co by nám mohla říct, co by pomohl.
V tom případě nechápu, proč jí Nathan namluvil, že jí nemůžu číst myšlenky.
"Dobře, nebudu to dělat," pomáhám jí na nohy a vyvádím z cely ven. Jared už je celý nesvůj a očividně moc rád, když vidí, že je jeho dívka v pořádku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 selena selena | 15. května 2017 v 17:56 | Reagovat

Joo o o ono o jsi zpátky a uzasne chci se zeptat kolik je asi dílů do konce ?

2 Erin Erin | Web | 18. května 2017 v 18:02 | Reagovat

[1]: Ahoooj, strašně ráda tě tady 'vidím'. Páni, nemůžu tomu uvěřit, žes to se mnou nevzdala a stále navštěvuješ tygra. Jsi úžasná.
Kolik bude přesně dílů, to ještě nevím, ale moc už jich nebude.
Pokud bys měla zájem o mou tvorbu, najdeš mě tady:
https://www.wattpad.com/user/Anzjamod
Publikuji tam Děti hvězd, opravenou verzi, a sporadicky Volání svobody. Ale na OŽ určitě taky někdy dojde.
Omlouvám se moc za pozdní reakci, snad se tu ještě zastavíš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama